Bez práce něj a jeho kolegů by se jen těžko obešli myslivci, kteří se rádi chlubí trofejemi z ulovených kusů. Stejně tak by zel prázdnotou zámek v Úsově, který je zařízen jako lovecko – lesnické muzeum.
Co předchází tomu, aby zvíře i po ulovení vypadalo jako živé?
„Lovec by měl vědět, jak chce preparát ztvárnit. Po stažení je třeba kůži vychladit a rozložit na plot nebo na ráhno. Pokud je teplé počasí, je nutné kůži nasolit, aby sůl vytáhla vodu,“ říká Václav Tlapák z Brna. Jako host se vystupoval v sobotu 19. března se svou přednáškou na výstavě mysliveckých trofejí v Bludově.
V preparátorské dílně se kůže vyčiní, vybělí se lebka a zpracují se trofeje. Například u divočáka jsou to zahnuté zuby, v myslivecké hantýrce nazývané háky. Pokud chce zájemce preparovat celé zvíře, vytvoří odborník jeho model.
„Pak si vybere z široké nabídky očí, jazyků a dalších měkkých tkání, které musí nahradit. Na model z plastu nebo ze dřeva natáhne a následně sešije vyčiněnou kůži. Tmelem upraví detaily, vše nalakuje a nechá zaschnout,“ popisuje ve zkratce Tlapák.
Práce na vytvoření hlavy srnce nebo kamzíka trvá čtrnáct dní, celá postava jelena preparátora zaměstná i na dva měsíce.
„Preparoval jsem losy, kamzíky nebo i krokodýla. Omezení prakticky neexistují. Důležité je, aby byla v co nejlepším stavu kůže,“ vysvětluje Tlapák.
Jak se mu podaří „trefit“ dokonalou podobu zvířete? Díky detailním znalostem zoologie, návštěvám zoologických zahrad a zkušenostem. Někdy si však musí vystačit jen s fotografiemi daného kusu.
„Zvěř je třeba mít okoukanou,“ říká. To je důležité zvláště když si zákazník přeje bizarní vytvarování exponátu – ve výskoku, při bojovém postavení nebo v útoku.
Občas se na jeho firmu obrátí majitelé domácích mazlíčků, aby jim zvěčnil jejich zemřelého psa nebo kočku. Přesto firmy jeho branži nemají takové zákazníky v lásce.
„Je to pracná záležitost. Neexistují na ně modely a navíc si majitelé často pořídí nového a hotové dílo si už převzít nechtějí,“ uzavírá.
