Jediné, co mohlo včera návštěvníky Domu kultury mrzet, byla absence skupiny St. Johnny & The Sinners. Vystoupit měla jako druhá v pořadí, nicméně do Šumperka nestihla včas dorazit. Zbylá pětice účinkujících ovšem očekávání náročných fanoušků splnila beze zbytku, a tak mohl dramaturg festivalu Ondřej Bezr spokojeně hodnotit.
„Můžu být nespokojený? Nemůžu. Půlkulatiny slavíme velmi důstojně. Sobota je navíc totálně vyprodaná,“ uvedl s tím, že na koncert Johnyho Wintera a dalších hvězd už není volný jediný lístek.
Páteční program byl ve znamení protikladů: zatímco česko-americká sestava Lousiana Alley nasadila ve foyer mimořádně svižné tempo a podobně se prezentoval také charizmatický zpěvák Pat Fulgoni za doprovodu skupiny Lukáše Martinka, na druhé straně nechyběla ani poklidná bluesová klasika. Nejprve v podání harmonikáře Johnyho Marse a kytaristy Michaela Roache, které vystřídal na pódiu svérázný Corey Harris.
Hlavní trumf včerejšího večera vytáhli pořadatelé festivalu v samotném závěru: natěšenému publiku nabídli skupinu s rozhodně odvážným názvem No Blues.
„No ovšem není zápor, ale severovýchod Holandska, zkratka,“ vysvětlil na tiskové konferenci lídr kapely Ad van Meurs, jenž společně s kontrabasistou Anne-Maartenem van Heuvelenem krátce před vystoupením odpovídal na dotazy novinářů.
Šestičlenná „multisestava“, v níž účinkuje mimo jiné súdánský perkusista Osamu Maleegi a především palestinský virtuoz Haytham Safia, se dala dohromady víceméně náhodně. Stihla už ale vydat čtyři alba a v současnosti patří mezi přední představitele world music. Zatímco v roce 2007 bylo jejich vystoupení ohromným překvapením, letos už Šumperští nenapodobitelný mix blues, country a arabské muziky očekávali s netrpělivostí.
„Potvrdilo se, že lidé si to, co bylo dobré, pamatují,“ okomentoval naplněný sál dramaturg Blues Alive Ondřej Bezr.
Ani letos nekončil první hlavní festivalový večer s úderem půlnoci: tradičný jamsessiony zaměstnaly muzikanty i jejich fanoušky do ranních hodin.
Jan Pokorný
