V Šumperku tedy působí už čtrnáctou sezonu. V minulém roce získala cenu za herecký výkon v inscenaci Jitřní paní na festivalu České divadlo 2007. Patří k té polovině souboru Divadla Šumperk, jíž ředitel René Sviderski prodloužil smlouvu i pro další sezonu. Přesto je k postupu vedení divadla kritická.

Rozhovor

Jak radikální krok ředitele hodnotíte?
Před dvěma týdny jsem se dozvěděla, že původně měl být vyměněn celý soubor. Proto nevím, jak hodnotit tento krok, který tedy zřejmě nebude jediným. Je to asi přirozený koloběh v divadelní praxi: lidé přicházejí, odcházejí. Nebo jsou odejiti.
Mě mrzí jedna jediná věc. Současné vedení našeho divadla převzalo při svém nástupu kompletní repertoár sezony 2007/2008 a s repertoárem i nešvary, manýry, posty herců a zaměstnanců. Myslím si, že jejich hodnocení naší práce nemohlo být až zas tak objektivní. Chci-li někoho vyhodit, musím mu dát šanci. Velkou šanci. Pokud ji promrhá (a není to jen na základě jednoho jediného představení!), s klidným svědomím se s ním mohu rozloučit. V tomto vidím u vedení rest.

V čem tedy myslíte, že vedení divadla udělalo chybu?
Nynější dramaturg a režisér s námi teprve od letošního února vede souvislou práci, kdy může pozorovat, jak se herec od první čtené zkoušky projevuje, jak je invenční, jak hledá vnitřní náboj postavy a vůbec ke své roli přistupuje. Pak je pro mě tento člověk oprávněn být se mnou nespokojen a smlouvu mi neprodloužit.
Bohužel, v šumperském divadle je dramaturg momentálně jediný člověk, který je "od kumštu" a který tuto práci sleduje, ale až v době, kdy jsou někteří z nás odejiti.
Nový pan ředitel pro mě nemůže být tím pravým hodnotitelem mé práce. Nechci nijak snižovat jeho kvality -ještě nebyla možnost se víc poznat, a ani nevím, jestli je to vzájemně chtěné. Je fakt, že jednou za pár dní je ředitel přítomen některé ze zkoušek. Ale je to pohled jen na čtyři hodiny práce, která zrovna v ten den nemusí vyjít, protože zkoušky jsou neustálým hledáním. Pak je ředitel samozřejmě přítomen na generálce a premiéře, ale to je snad samozřejmé kdekoliv jinde.
Je velký rozdíl mezi ředitelem a uměleckým ředitelem. Tím druhým byl pro mě Petr Král. Dokázal vést divadlo, tedy pracovat v kanceláři, a potom téměř každý den stát na jevišti a hrát. Viděl vše i "zevnitř". Stejně tak zasvěceným ředitelem je třeba i Petr Kracik z pražského divadla Pod Palmovkou. A je jich po republice mnohem víc.

Bude pro vás těžké rozloučit se s některými kolegy?
V Šumperku se objevilo mnoho kolegů, kteří se mi zaryli hluboko do srdce.Vždy záleží na tom, jestli máme potřebu se vyhledávat, i když opustíme jeviště nebo divadelní budovu. V případě těchto odcházejících kolegů to bude hodně bolavé. Vlastní rodina je daleko a Klárka Hanušová, Zdeněk Stejskal nebo Lucka Répalová takovou rodinou byli. Saša Stankuš je navíc mým současným partnerem. A Vladimír Gottwald - ten navíc k Šumperku patří úplně stejně jako přehlídka amatérských divadel k Hronovu nebo Baťa ke Zlínu!

Všichni asi věděli, že se změny chystají. Měla jste obavy, že i vy budete mezi těmi, komu ředitel smlouvu neobnoví?
Obavy jsem měla, asi jako úplně každý. Že jsem ze Šumperka neodešla dřív, to nemusí znamenat, že mě nikde jinde nechtějí! Jen jsem neměla potřebu odejít, protože Šumperk jsem měla opravdu moc ráda. Minulý čas volím záměrně. Uvidím, zda tak budu mluvit i za rok, kdy se tyto současné změny projeví.