Více než třetina z těch dětí byli totiž „bručouni“, zpívání jim moc nešlo. Ale mladý sbormistr brzy zjistil, že dokáže naučit zpívat každého a že ty méně nadané stačí pak postavit vedle lepších zpěváků, aby se chytli.
„Jsem rodák od Zlína, studoval jsem v Brně na konzervatoři hru na varhany. Tatínek byl varhaník a já jsem předpokládal, že to po něm převezmu. Ale shodou náhod jsem se dostal do Šumperka jako učitel klavíru a hudební nauky na základní umělecké škole. Tam jsem poznal i budoucí manželku a už jsem ve městě zůstal,“ vzpomíná na své profesní začátky Alois Motýl.
S jeho jménem jsou spojeny i začátky festivalů Preludium a Krajina zpěvu.
Na prahu důchodu v roce 1989 předal taktovku hlavního sboru svému synu Tomášovi, ale pokračoval dál ve vedení přípravných sborů a při výuce sólistů pomáhá Tomášovi dodnes. A je také sborovým pradědečkem: zpívají už jeho pravnučky.
„Dětem ve sboru jsem vždycky říkal, že dveře jsou u nás otevřeny na obě strany, že do sboru nemusí, ale mohou chodit. A věděl jsem, že potřebují úspěch, aby je zpívání bavilo,“ říká Alois Motýl.
Dobře také ví, že děti do sboru vždycky chodily nejen kvůli zpěvu, ale taky kvůli atmosféře, přátelství a zajímavým zážitkům, o které nebyla nejen při zahraničních zájezdech nouze.
Tisíce zpěváků prošly za téměř půlstoletí Šumperským dětským sborem, který se později přejmenoval na Motýly. Z prvních dětí jsou dnes bezmála důchodci a na svého sbormistra všichni s láskou vzpomínají. Když jde městem, neustále se k němu někdo hlásí. A dávno odrostlí zpěváci se nestačí divit, jak si pamatuje tváře i jména.
V sobotu 19. září v 16.00 hodin uvidí Alois Motýl přehlídku těch tváří v klášterním kostele. Současný sbor i s „bývaláky“ mu popřeje k osmdesátinám. Jak jinak než koncertem.
