V roce 2007 jsem z kraje koncertu No Blues jen nevěřícně kroutil hlavou a říkal si, co na bluesovém festivalu dělá nějaká parta s loutnou a kontrabasem. Kde jste téhle kapele přišel na stopu?
Sice jsem hudební publicista, ale asi půl roku jsem pracoval pro jednu distribuční firmu. Jednoho dne nám přišlo cédéčko, o kterém jsme nic nevěděli. Jmenovalo se to No Blues a já si říkal: „To je drzost, jaký No Blues? Přeci blues forever!“ Tahal jsem to v tašce asi čtrnáct dnů a pak si říkal, že jim dám šanci. Dal jsem desku do přehrávače a normálně se… ale to se nedá napsat. (smích) Naprostý unikát, akustické blues s arabskou hudbou a celou řadou dalších vlivů. Taková prapodivná mela, na které je úžasné, jak drží pohromadě a je přirozená. Absolutně nic násilného. To není jen směs žánrů, ale žánr.

Jenže když jste tuhle mezinárodní kapelu do Šumperka zval, musel jste si být rizika vědom. Neměl jste strach, že No Blues pravověrní posluchači prostě a jednoduše nepřijmou?
To si říkám u nějaké kapely skoro každý rok. Ale jediné, co tady kdy opravdu nevyšlo, byl koncert Chrise Thomase Kinga, kdy půlka sálu na protest odešla a pak se to na internetu řešilo ještě další rok.

Na druhou stranu, jako dramaturg festivalu musíte počítat i s nezdary.
Samozřejmě. Riziko podstupuju rád. Kdybychom dva, tři večery po sobě poslouchali jenom přímočaré dvanáctky, tak by festival nebavil ani ty, kteří tuhle hudbu mají jako svůj hlavní koníček.

Vaše sázka na No Blues vyšla před třemi lety dokonale, koncert měl ohromný úspěch. Mezitím kapela vydala další dvě desky. Byl to důvod, proč jste skupinu pozval do šumperského Domu kultury znovu?
Souvisí to s tím, že máme letos patnáctý ročník a páteční večer byl postaven na kapelách, které měly v předchozích letech úspěch. No Blues přijeli s novým repertoárem, ale žádná velká sázka to nebyla. Vůbec jsem se nebál, že by nezabrali. Lidé si je pamatují.

Řečeno slovy hráče pokeru: sázka na dobrou kartu?
Jasně!

Když se podíváte do zaplněného sálu, co říkáte dnešnímu koncertu?
Mám radost, Potvrdilo se, že lidé si to, co bylo dobré, pamatují.

A nebyl problém sem No Blues podruhé „dotáhnout“? Přeci jen jsou o poznání slavnější.
Ne ne, oni už z minulého koncertu byli úplně nadšení. Náš festival mají zaškatulkovaný mezi těmi, kde sklidili úspěch.

Blues Alive vyvrcholí sobotním koncertem Johnyho Wintera, nicméně následující otázka je už docela na místě: jste spokojen s dosavadním průběhem?
Viděl jste to, ne? Můžu být nespokojený? Nemůžu. Půlkulatiny slavíme velmi důstojně. Sobota je totálně vyprodaná, tam už nedostanu ani svoje kamarády, co zaspali. (smích) Do baráku se už nevejde ani myš, jinak by spadnul. A on spadne stejně, protože Johny Winter to tu tak rozpálí, že Dům kultury stejně lehne popelem.

Jan Pokorný