Celkem je na výstavě k vidění na devadesát exponátů ze sbírek šumperského muzea a jeho poboček v Zábřehu, Mohelnici a v Lošticích.

„Poprvé se veřejnosti představují hodiny, z nichž většina pochází ze starých muzejních sbírek. K vidění jsou hodiny skříňkové, sloupkové, nástěnné, kapesní a budíky v časovém rozmezí od poloviny osmnáctého do konce dvacátého století," představila výstavu její autorka Dagmar Tempírová-Kotrlá.

K zajímavostem patří dřevěný ciferník radničních hodin v Šumperku z poloviny sedmnáctého století, který je také největším vystaveným exponátem. Široký je skoro metr a půl a vysoký sto osmdesát centimetrů.

K vidění je zde také torzo věžních hodin, které pochází pravděpodobně ze šumperské radnice nebo kostela. „Zajímavostí je vývěsní štít známého olomouckého hodináře Konráda Schustera z konce devatenáctého století," doplnila Dagmar Tempírová-Kotrlá.

Potřebu měřit čas měli lidé už v dávných dobách. Nejprve jim stačil kalendář. Jak se ale vyvíjel svět, přišla potřeba měřit čas přesněji. Vynález hodin tak doslova ovlivnil chod dějin.

S tím, jak lidé stále více cestovali, ale vznikaly i problémy s nepřesným měřením. Ještě v první polovině devatenáctého století totiž očekával každého cestovatele na hranicích měst, zemí či států jiný čas.

„Každé město se staralo o svůj vlastní čas, který získávalo v lepším případě pozorováním slunce z hvězdáren. Rozdíl mezi místními časy mohl tehdy činit až třicet minut," vysvětlila autorka výstavy. Teprve v roce 1780 zavedli radní v Ženevě svůj takzvaný místní střední sluneční čas.

Velkou zásluhu na tom, že dnes měříme čas jednotně, má železnice. Ta umožnila překonávat velké vzdálenosti v dříve nepředstavitelně krátkém čase. Díky železnici se tak jednotný čas začal jevit jako zásadní věc.

„V Anglii například od roku 1848 z královské observatoře v Greenwichi vyrážel každý den brzy ráno posel admirality s ocejchovanými hodinami, na hlavním londýnském nádraží je předal úředníkovi, který zařídil, aby ranní vlaky rozvezly tento normovaný čas po svých linkách do kraje.

„Středoevropské železnice zavedly v roce 1891 jednotný zónový čas, jehož základem se stala greenwichská norma, a doporučily jeho zavedení i do běžného života," vysvětlila Dagmar Tempírová-Kotrlá.

Zájemci se mohou na výstavu hodin přijít podívat do Vlastivědného muzea v Šumperku až do 2. února.