„Itálie se stala mottem našeho táborového pobytu, kterého se účastní sedm desítek dětí. Ti nejmladší půjdou po prázdninách do čtvrté třídy základní školy, nejstarší účastnící jsou již středoškoláci. Pobyt v Itálii bude poměrně náročný, čeká nás sedm koncertů, ale také mnoho krásného poznávání. Proto chceme dětem přiblížit zemi, do které pocestují," řekla manažerka pěveckého sboru Ivana Žůrková.

Kromě toho, že se zde zpívá, Motýli si užívají tábor se vším, co k němu patří.

„Ve zkoušení se děti střídají dopoledne a pak navečer. Dopoledne pro ně vymýšlíme různé aktivity, samozřejmě inspirované Itálií, dnes například vyrábíme masky na benátský karneval. Zábavnou formou se děti také seznamují se zeměpisem, historií, uměním a třeba i gastronomií Itálie, učíme se italská slovíčka. Část pobytu totiž budou trávit v tamních rodinách, takže chceme, aby byly připravené," dodala vedoucí tábora Jitka Piskovská.

Odpolední program už mají táborníci zaměřený na protažení těla, počasí prý zatím přeje. „Jako protiváhu statickým zkouškám věnujeme část odpoledne nejrůznějším pohybovým hrám. Zatím jsme měli štěstí, že i přes drobné přepršky jsme mohli absolvovat vše, co bylo v plánu," konstatovala Ivana Žůrková.

Několikadenní zastávka při italském putování Motýly čeká v Perugii. Tamní sboristé byli hosty Šumperského dětského sboru letos na jaře a Motýli jim nyní návštěvu oplatí. Kromě Perugie budou šumperští zpěváci vystupovat také v Modeně, Malé, Florencii a Assisi. V Římě plánují i benefiční koncert.

„Podíváme se i na řadu zajímavých míst, včetně Vatikánu, kde bychom se rádi účastnili audience papeže Františka. Koncertní zájezd bude velmi pestrý, a proto se už nyní snažíme děti na cestu připravit tak, aby si ze zahraničí odvezly nejen zážitky ze zpívání, ale také poučení a poznání z krásných míst," uzavřela Ivana Žůrková.

Pokud děti sbor nebaví, dají to znát

Tomáš Motýl je hudební pedagog a každoročně se svými sborovými dětmi vyráží na prázdninové soustředění, které se vždy koná na Švagrově ve Vernířovicích. Sedmdesátka sborových zpěváků z Šumperského dětského sboru se hudbě věnuje i na táborovém pobytu. Tomáš Motýl tvrdí: „Co děti dokáží, je moc pěknou odměnou."

close Sbormistr Šumperského dětského sboru Tomáš Motýl zoom_in S dětmi pracujete již od 70. let, nejdříve v roli učitele, pak sbormistra. Pokud srovnáte generaci dětí, když jste s vedením sboru začínal a dětmi, které vedete nyní, jsou mezi nimi rozdíly?
To by bylo povídání na celý večer. Jednoduchá odpověď zní: nevidím žádný rozdíl. Jsou období, kdy si s dětmi rozumíme více, jindy méně. Dnes dokážu pochopit, co mi dříve nešlo, proto i děti třeba reagují jinak. Ve všech dobách jsme měli děti, jichž jsme si vážili, a bylo nám s nimi dobře.

Je náročnější práce s menšími dětmi nebo těmi staršími?
Menší děti se potřebují naučit vše, co potřebují ve sborovém společenství umět, proto je s nimi zpočátku více práce. Po menších dětech nelze žádat, aby byly trpělivé a odpovědné, pokud je sborová práce nebaví, dají to znát. Práce s malými dětmi není jednoduchá a dost vyčerpává. U větších to taky není jednoduché a taky dost vyčerpávající, nicméně to, co dokáží, je moc pěknou odměnou.

Řada pedagogů se cítí společensky nedoceněna, často si také stěžují, že ve školách chybí více autority. Jak to vnímáte z pohledu hudebního pedagoga?
Opět na dlouhé povídání. Kdyby učitelé měli dost času na přípravu, nemuseli trávit dlouhé hodiny zcela zbytečnou administrativou, která neslouží nikomu jinému než těm, co ji vymýšlejí, kdyby věděli, že odměna odpovídá kvalitě práce, pravděpodobně by mohli dětem přinášet mnohem více, než si dnes dovedeme představit. Má situace je trochu jiná. Tuto práci jsem si vybral, baví mě, děti, s nimiž pracuji, jsou u nás dobrovolně a s potěšením, do jisté míry nám nikdo nekomplikuje život nesmyslnými požadavky. To, že takovou práci konám za peníze, jichž je školství mocno, a věnuji jí prakticky veškerý čas mimo hodiny určené spánku, je jakási protiváha k uspokojení, jež přináší.

Zkoušky, soustředění i akce sboru jsou poměrně časově náročné, jak relaxujete?
Nevím dobře. Naučil jsem se nemyslet na to, co ještě není hotovo ve chvíli, kdy už hlava opravdu nechce dál. Trochu čtu, občas, ale velmi zřídka,  sednu na kolo. Pořád to nějak jde, asi proto, že práce s dětským sborem má tolik podob. Když se přestane dařit jedno, lze přeběhnout k druhému či desátému.

Dopřál jste si odpočinek alespoň o prázdninách?
Týden na kole, týden příbuzní a přátelé.

Pamatujete si v souvislosti se sborem na nějakou situaci, která Vás opravdu vyvedla z míry?
Před lety jsme se počátkem prosince vraceli z Holandska a poslední štací byl německý Gross-Umstadt. Po příjezdu nám hostitelé ukázali tištěný program koncertu. Upozornil jsem je na chybné datum , byl to den, kdy už jsme měli plánovaný příjezd do Šumperka. Na to mi s úsměvem předložili dopis, v němž sám tento termín potvrzuji. Znamenalo to vyřídit další den volna pro doprovázející dospělé, uvědomit rodiny i školy, a to v době, kdy mobilní telefony ještě nespatřily světlo světa. To jsem se styděl opravdu dlouho.

Pojem Motýlovci je již dobře zavedená značka, jakého úspěchu si nejvíce ceníte?
Těch hrozných „Motýlovců" se už asi nezbavíme. Dobrá tedy. Celá léta jsem na podobné otázky odpovídal asi v tom smyslu, že za největší úspěch považuji stupeň porozumění a spolupráce, mezi námi dospěláky a našimi dětmi. Dnes si k tomu dovolím připojit ještě letošní účast na festivalu v Basileji. Dostali jsme se tak opravdu do velmi elitního klubu.

Jaké mety by podle Vás ještě sbor mohl dosáhnout, existuje nějaký Mount Everest sborového zpěvu?
Nemám tušení. Okusili jsme soutěže nejvyššího řádu, basilejský festival nám pozvolna otevírá dvířka na důležitá pódia, lidé na koncertech reagují tak, že lépe si přát nelze. Asi bych mohl toužit po nabídkách koncertních agentur, ale to by znamenalo, že budeme muset, zatímco doposud pořád ještě chceme. Tak raději asi pozvolna vpřed.