Ruční nářadí

Základním prvkem pro snadnou práci na zahrádce je nářadí, které musí perfektně padnout do ruky. Může se zdát, že rýč za dvě stovky s dřevěnou rukojetí ve tvaru T je na tom s ergonomií stejně jako jeho moderní nástupce s pracovní plochou z nerezové oceli a plastovou rukojetí s obloukovým zakončením a cenou přesahující tisícovku. Ale ono tomu tak není, výrobci důkladně konstruují i ruční nářadí, přičemž se snaží využívat materiály, které jsou lehké, houževnaté a vykazují vysokou odolnost proti stárnutí tuto třídu představují například termoplasty nebo hliník a nerezová ocel.

Divizna poslouží k vytvoření nálevů při zánětech dýchacích cest či obkladů na odřeniny.
Divizna velkokvětá napraví dětské odřeniny i nepříjemné pálení žáhy

Celá řada uživatelů moderního nářadí tento fakt potvrdí, i když se ještě najde velká skupina zahrádkářů, kterým původní koncepce nářadí s dřevěnou rukojetí vyhovuje. Pro zpracování půdy potřebujeme i další nářadí, třeba hrábě, kypřič či motyku. Chceme-li ušetřit místo a požadujeme-li něco modernějšího, pak sáhneme po systému, který používá různé nástroje, ale jen jednu pracovní násadu. Největší výhodu představují moderní materiály – násady kombinující dřevo s hliníkem nebo speciální plasty.

Pro malou zahrádku

Elektrická motyčka je vcelku jednoduché zařízení, jehož základem je elektromotor, ženoucí přes malou šnekovou převodovku kypřicí nože. Řidítka s ovládacími prvky jsou z ocelových trubek. Elektrické motyčky disponují záběrem 30–45 cm a stojí od 4000 Kč výše. Jedinou jejich nevýhodou je závislost na přívodu elektrické energie.

Velmi zajímavé jsou motyčky s motorovým pohonem. K pohonu slouží malý spalovací motor, a to buď vertikální podobně jako v křovinořezech, nebo větší, speciálně určený pro tento způsob využití. Velkou výhodou je odstředivá spojka, která brání rozjezdu zařízení při startu, mutifunkčnost a nízká spotřeba pohonných hmot i při plné zátěži. Dnes se v těchto kategoriích setkáváme výhradně s motyčkami poháněnými čtyřdobým motorem. Ceny pak začínají na necelých 20 000 Kč.

Výsledkem vaší jarní práce na záhonku budou třeba takováto parádní rajčata.
Pěstujte zeleninu! Poradíme, jak založit záhonek a jak ho zamulčovat

Ještě se můžeme setkat i s křovinořezy, které mají jako volitelný adaptér rotační kultivátor. Tyto nástavce jsou mezi křovinořezy rozšířené spíše do silnější kategorie s dvoutaktními i čtyřtaktními motory. Adaptér pak cenově vychází na zhruba 6000 Kč a více.

Pro velkou zahradu

Jednoúčelový rotační kypřič využijeme efektivně většinou jen na rozsáhlejším pozemku. Základní verze mají slabší motory, to znamená s maximálním výkonem do 3 kW (asi 4 hp). Vždy platí, že na rotavátor se záběrem 60 cm a více je zapotřebí motor se zdvihovým objemem kolem 150 cm3, nejlépe vybavený vložkou válce a zdvojenou vložkou vzduchového filtru. Silný stroj je více spolehlivý a má nižší spotřebu paliva. Levnější stroje mají mezi motorem a pracovním nástrojem klínový řemen, ty propracovanější nabízejí přenos točivého momentu přes kuželovou nebo automatickou odstředivou spojku.

Vyzkoušejte jógu mezi levandulemi.
Výlet za léčivkami, připravte si domácí lékárnu a rozhýbejte tělo

Stavebnicový systém je velmi propracovaný zvláště provedení s odstředivou spojkou. Nenajdeme zde žádný řemenový převod, vše obstarává vícerychlostní převodovka. Výměna tažné nápravy, která se používá pro tahání vozíku nebo orbu, za kypřicí nože, je vskutku jednoduchá a obejde se bez nářadí. S tímto strojem můžeme pracovat celoročně, protože můžeme měnit nejrůznější pracovní nástroje. Nejlevnější značkové kypřiče stojí zhruba 8000 Kč, za profi stavebnici pak zaplatíme přes 40000 Kč.

Tipy půdy

Lehké, písčité až hlinitopísčité půdy jsou většinou velmi úrodné a porézní, není na nich problém pěstovat většinu rostlin. Z hlediska agrotechnického vyžadují nejmenší péči, protože však obsahují malý podíl jílových složek, špatně zadržují vláhu. Typické jsou třeba v Polabí, kde se při pěstování zeleniny musí pole hodně uměle zavlažovat. Pokud toužíme po menší náročnosti na vláhu, musíme do takové půdy každoročně přidávat velké množství kompostu, posekané trávy a dalších užitečných rostlinných zbytků, které se přetvoří v úrodnou složku.

Středně těžké půdy hlinitého typu jsou nejlepší. Vysychají pomaleji, díky kypření zadržují část vláhy a po prudkých deštích ani nevyplavují živiny. Tyto půdy mají dobré vlastnosti, ovšem při podzimní péči bychom je měli hluboko zrýt a přidat do nich živiny: můžeme použít jak nadrobno posekanou trávu, tak třeba chlévský hnůj. Tím bude základ pro bohatou úrodu zajištěn.

Nejhorší jsou jílovité půdy, které nejenže zadržují velké množství vody, ale také se špatně zpracovávají. Neobejdeme se při tom bez robustní techniky, drenáže pozemku a masivního zeleného hnojení.