Jaký je to pocit, když studenti bojují za svého kantora v soutěži o nejlepšího pedagoga, si vyzkoušela v předchozím ročníku i Petra Bürglová, učitelka tělesné výchovy a biologie na Gymnáziau Jakuba Škody v Přerově. V soutěži se dostala až do finále, kde ale nakonec zvítězil její kolega Michal Mikláš ze Zlína.

„Přišla za mnou jedna moje studentka a ptala se mě: „Paní profesorko, je nějaká jiná soutěž než biologické olympiády?" Chtěla něco dělat. Řekla jsem jí, že v té oblasti, která by ji zajímala, u nás nic není. Studenti pak našli tuhle soutěž a rozhodli se, že do toho půjdeme a přihlásili mě. Donesli mi papír a říkali, že je asi zastřelím, ale, že mě tam přihlásili. Tak jsem sem začala hned smát a řekla jsem ano. Tohle se neodmítá, ale musím říct, že jsme se u toho pobavili," vzpomíná mladá kantorka přerovského gymnázia.

To, že by se spolu se studenty probojovala až do finále, ji vůbec nenapadlo.

„Myslela jsem, že skončíme hned po regionálním kole a o to vtipnější to pak bylo. Chvilkami to možná bylo zvláštní, ale zábavné. Od začátku to bylo spíše postavené na studentech, na regionální kolo musí vyrobit nějaký článek, který nás, kantory, charakterizuje a napsat nějakou příhodu. Regionální kolo byla taková obhajoba toho, proč mám být ten nejúžasnější učitel," vysvětluje Petra Bürglová.

V semifinále studenti dostali od organizátorů pokyny, museli dát učitelce s sebou nějaké tři věci a ta pak před porotou vysvětlovala, proč jí dali zrovna to, co jí dali. Také na finálové kolo se pak připravovali společně.

„Došli jsme tak daleko asi proto, že jsme si to užívali a holky byly skvělé. Spíš jsme do toho šli po hlavě a užívali jsme si každou chvilku, která tam byla a možná to také rozhodlo," krčí rameny.

Studenti, kteří ji loni přihlásili do soutěže Zlatý Ámos, jsou teď ve čtvrtém maturitním ročníku a občas společně na soutěž ještě zavzpomínají.

„Pro mě má ta soutěž neskutečnou hodnotu, je to něco úžasného. Když sami studenti za vámi přijdou a tohle navrhnou, je to věc, která se neodmítá a myslím si, že se hned tak každému nepoštěstí. Bylo to výborné. Nevím, co bych si mohla v tomhle ohledu víc přát," řekla kantorka. A jak na ni cesta soutěží zapůsobila? Ke svým žákům se prý chová stále stejně, snaží se s nimi však pracovat ještě lépe.

„Je to pro mě motivace, nakopne vás to a chcete věci dělat ještě o trochu lépe. Ne proto, že bych to těm děckám dlužila, ale proto, že to jde," uzavírá.

Autorka: Petra Pášová