Unikáty největšího barokního komplexu střední Evropy. Za hodinu

„Vítám vás na prohlídce národní kulturní památky Klášterní Hradisko a současně ve Vojenské nemocnici Olomouc," obrátil se k turistům v roli průvodce správce nemocnice Květoslav Cupák a během několika minut představil návštěvníkům osud bývalého kláštera založeného v roce 1078 moravským knížetem Otou I. Sličným a jeho manželkou Eufemií a více než dvousetletou historii vojenského špitálu v klášteře.

První pozoruhodná umělecká díla měli turisté ve vestibulu prelatury přímo za svými zády: sochy ročních období – jedny z mála, které jsou věnované světskému námětu. Poté, co od vrátnice vystoupali po schodišti do restaurovaného předsálí Slavnostního sálu, mohli obdivovat první skvostné fresky, především nástropní malbu ze života svatého Norberta.

„Není plastická. Má pouze evokovat plasticitu," vysvětloval efekt mistrné malby Květoslav Cupák.

„To je neskutečné, jak to tehdy dokázali namalovat," povzdechla s údivem jedna z návštěvnic. Ostatní si už prohlíželi šest alegorických soch od Josefa Antona Winterhaldera: Láska, Víra, Naděje, Moudrost, Statečnost, Pokora.

Do Slavnostního sálu, někdejší slavnostní jídelny a místa slavení církevních svátků, vklouzla spolu s turisty i pacientka z interního oddělení.

„Je to nádhera. To je nejkrásnější nemocnice, jakou jsem viděla," usmála se osmašedesátiletá Libuše Lakomá. „A až uvidíte knihovnu," předbíhala ve směru prohlídkové trasy pacientka, když se v tichosti vracela zpátky na pokoj.

Skupinka se vydala chodbou do freskami a štuky bohatě zdobené místnosti: slavnostního salonku a údajně i jakési observatoře opata.

„Tady si můžete prohlédnout i fragmenty z archeologických nálezů na prvním nádvoří. Jsou až z období neolitu," ukazoval průvodce k vitrínám. Většině turistů už ale padal pohled na dvě kostry ležící uprostřed místnosti.

„To jsou ti, kteří se nevyléčili," zažertoval Květoslav Cupák. Právě v této místnosti měla v roce 1748 přenocovat císařovna Marie Terezie se svým chotěm Františkem Lotrinským – odtud Tereziánský pokoj.

„To, že se neubytovali ve městě, ale na Hradisku, napovídá o nadstandardních vztazích premonstrátů s císařským dvorem," poznamenal průvodce a s obavami se díval na hodinky.

„Máme na to hodinku. Ale nenudili bychom se ani 2,5 hodiny," poznamenal ke krásám, které nabízí milovníkům baroka stavba svěřená slavnému vídeňskému architektovi Giacommovi Pietrovi Tencallovi.

Po půlhodině strávené v Klášterním Hradisku procházeli turisté chodbami prelatury směrem k někdejší soukromé opatově kapli s obrazy čtyř evangelistů, jímž jsou zasvěceny čtyři věže kláštera. Z civilně oblečené skupiny lidí celou dobu „vyčníval" mladý muž v nemocničním úboru.

„Pracuji v nemocnici jako technik," vysvětlil Lukáš Pírek.

„Proč jsem na prohlídce? Aby když se mě někdo z pacientů, nebo kdokoli jiný, zeptá na sochu, fresku nebo stavební část nemocnice, abych dokázal odpovědět," usmál se sympatický muž. Skupina již vcházela do bývalé kostelní lodi – návštěvníci si mohli přimyslet kúr či varhany. Na chodbě přitom míjeli pacienty sedící u stolku s blízkými – začaly návštěvní hodiny.

Jedním z velkých lákadel prohlídky je i opravené barokní schodiště, takzvané Andělské schody a nad nimi alegorie čtyř lidských ctností.

„Tady se můžete podívat do ambitu, „rajské zahrady" se studní uprostřed," pokračoval v hodinové prohlídce rozlehlého premonstrátského konventu. Kolem mezitím projely uklízečky s vozíkem s čistidly. To už všichni stáli před vstupem do někdejšího refektáře, společné jídelny mnichů, ozdobeným erbem zřizovatele kláštera. Naproti němu jako by až absurdně zazářily na bílé výmalbě štítky s označením EKG a endoskopie.

Bývalou kostelní lodí, která byla přepatrována a zachována zůstala část oltářů, mířila směřovala prohlídková trasa do někdejší sakristie.

„Dříve sloužila jako garáž a parkovala v ní V3S," vzpomněl průvodce období před sametovou revolucí, kdy utrpěly újmu mnohé klášterní skvosty. Skupinka poté vyšla na nádvoří a správce nemocnice přidal další perličku: „Tady byl vinný sklep a ze zápisu z roku 1784 vyplývá, že byl zcela zaplněn vínem," ukazoval vlevo směrem ke sklepení.

Návštěvníci už šlapali k farnímu kostelu, kam mohou pacienti běžně zajít na mši svatou.

„Varhany pocházejí z roku 1729 a jsou funkční," poznamenal průvodce. „Pak by měly být starší než slavné Englerovy varhany z Mořice. Ty jsou z roku 1740," rozvinula zajímavou debatu jedna z účastnic prohlídky.

„Englerovy jsou rozhodně větší a zřejmě největší ve střední Evropě," poznamenala další návštěvnice. „Každopádně zvuk těchto se s mořickými nedá srovnávat," dodal průvodce.

Výtahem se poté skupinka přesunula směrem ke klášterní knihovně. Přesněji měla jet výtahem.

„Asi jsme moc těžcí. Výtah se nepohnul," vysvětloval jeden z turistů opoždění a proč jdou pěšky po schodišti.

„Je na 2,5 tuny," kroutil hlavou pacient, který stál u výtahu a zdviž si právě přivolával. Interiér knihovny je jedním z nejhodnotnějších konventu. Ikonografická výzdoba je oslavou Nejsvětějšího Jména Ježíš.

„Byl uprostřed stropní malby. Bohužel vlivem statických poruch jsme o něj přišli," vysvětlil chybějící nejdůležitější postavu unikátní Montiho nástropní malby z let 1702 až 1704. Prostornou místnost v severní část kláštera plnou polic s knihami zdobí i malby mezi okenními špaletami a nad vstupními portály a bohatá štuková výzdoba.

Prohlídku návštěvníci zakončili přesně dvě minuty po 15. hodině u střední věže na velkém nádvoří. Odměnou za zdolání 198 schodů jim byla krásná vyhlídka. Prošli se i výjimečnou „barokní" zahradou, kterou vojenská nemocnice obnovila a vloni otevřela na místě dvou klášterních zahrad, jež dříve sloužily mnichům k odpočinku a pěstování léčivých bylin. Opravy se dočkala i více než sto let stará kaple, do které byl zavěšený nový zvon.

Prohlídky od 1. dubna 2012 do 30. září 2012

každou první sobotu v měsíci

začátky prohlídek :

09:00 hod

10:00 hod

11:00 hod

každý pracovní čtvrtek

začátky prohlídek :

14:00 hod

15:00 hod

Vstupné 80 Kč nebo 3 EUR. Důchodci a děti do 15 let 40 Kč.