Kliknutím zvětšíteKe zjištění, že máte nádor v hlavě, přispěla náhoda. Jaká?
Nebyla to ani tak náhoda jako spíš souhra okolností. Když jsme před třinácti lety s Kinematografem bratří Čadíků promítali v areálu krnovské nemocnice, aby pacienti mohli večer do kina, tamní ředitel mi za to poskytl preventivní vyšetření. Posledním z nich bylo cétéčko, které nádor na mozku ukázalo. Když mi to lékaři sdělili, byl jsem z toho špatný, do té doby jsem byl zdravý člověk, žádné potíže jsem necítil. Manželka plakala a bála se o můj život. Začal jsem běhat po doktorech.
Až jste se dostal k primáři oddělení stereotaktické a radiační neurochirurgie pražské Nemocnice Na Homolce Romanu Liščákovi?
Nejprve jsem se dostal na neurochirurgii Fakultní nemocnice sv. Anny v Brně k profesoru Zdeňku Novákovi. Ten řekl, že budu muset podstoupit citlivý zákrok, který bude nejlepší právě na Homolce. Domluvil mi návštěvu u primáře Liščáka, který navrhl, ať v nemocnici rovnou zůstanu. Jelikož jsem si potřeboval vyřídit několik povinností, dostavil jsem se za pár dnů. A šlo to ráz na ráz. Po zákroku gama nožem mi primář řekl, že odpoledne mohu jet autem domů a druhý den do práce. Říkal jsem, že raději požádám kamaráda, aby mě odvezl, a měsíc si odpočinu.
Vše tedy proběhlo bez problémů?
Naprosto. Do nemocnice jsem nějaký čas chodil po třech měsících na kontrolu. Docent Liščák mě vždy potěšil tím, jak se nádor zmenšuje. Až mi jednou v nadsázce řekl, proč do nemocnice jezdí zdravý člověk. Dodnes jsme ve spojení. Pravidelně také chodím na magnetickou rezonanci k profesorovi Novákovi v Brně. Díky tomu žiji, přičemž moje žena mi říká, že si v životě dělám co chci a ještě mě to baví.
Evidentně je to pravda. Mluvíme spolu ve Střední škole uměleckomanažerské v brněnských Židenicích, jejímž jste ředitelem. Co pro vás škola znamená?
Jsem rád, že naši studenti mohou realizovat to, co mají rádi, v čem jsou dobří a co je uživí. Máme zde hodně praxe a výborný učitelský sbor složený hlavně z mladých kreativních lidí. Jsem laskavý, ale tvrdý. Když studenti pracují a realizují své sny, podporuji je. Loučíme se ale s těmi, kteří studiu nedávají vše, co by mohli. U maturity dávám jedinou otázku – čím se chtějí živit. Zakládám si totiž na tom, že naši absolventi nekončí na úřadu práce.
Stále jezdíte s již legendárním Kinematografem bratří Čadíků. Jak vzpomínáte na začátky venkovního promítání?
To byly dřevní doby prožité v maringotce. Je to už více než třicet let. Měl jsem zkušenost z ředitelování okresní správy kina a nevěřil bych, že jednou budu promítat po celé Evropě. Stalo se. Je jen na člověku, jestli něčemu věří a je ochoten pro to něco udělat. Poznal jsem i mnoho míst u nás. Dodnes pravidelně a zadarmo jezdím třeba do středočeské Hostivice, kam na promítání chodí i primář Liščák s celou svou rodinou.
Spolupracujete stále s Nadací Charty 77 Konto Bariéry?
Jsme jí vděčný za pomoc s digitalizací a na dobročinnost jsme už věnovali milionové částky. Míníme v tom pokračovat. Na léto proto sháním šikovné lidi, kteří chtějí courat po celé republice. O peníze mi nejde, vydělávám si tím jen na naftu, elektřinu a telefon, jinak za to beru tři sta korun měsíčně. Odměnou mi je, že si lidé dělají pěkné večery. Vždyť díky kinematografu na mnoha místech republiky vznikla letní kina.
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
