Žalobu podal u Okresního soudu v Prachaticích Jiří Dytrich, vnuk muže, který je ve filmu zobrazen jako ryze negativní figura, zloděj a v závěru i vrah, který vzápětí umírá rukou hlavního hrdiny. Sudetského Němce Karla Dytricha z Vojtíškova hraje ve filmu Jiří Schmitzer, autor scénáře jen nepatrně pozměnil jméno figury na Dittrich.

„Můj dědeček byl čestný a pracovitý člověk a já jsem odhodlán udělat všechno pro to, abych očistil jeho jméno. To, že autoři knihy a filmu udělali z dědečka zloděje a vraha, vrhá stín i na dnešní členy rodiny," uvedl ve své žalobě Jiří Dytrich.

Požádal soud i o předběžné opatření - o zákaz projekce filmu. V žalobě žádá také o finanční zadostiučinění ve výši jednoho milionu korun za každý den, kdy film bude promítán, a to i zpětně ode dne premiéry.

„Neznamená to, že chci mít z celé věci hmotný zisk. Pokud nějaké peníze vysoudím, věnuji je na léčbu onkologicky nemocných dětí," řekl Karel Dytrich, který žije na Šumavě.

Tam se po válce česká část jeho rodiny přestěhovala z Vojtíškova na Hanušovicku. Jeho německý dědeček Karel Dytrich sloužil ve wehrmachtu na východní frontě, po válce se vrátil domů do Vojtíškova.

„Otec mi o tehdejší poválečné situaci a událostech na horských boudách a samotách vyprávěl, vím od něj všechno. Vím i to, že se děda připletl k nějaké přestřelce v obci, ale jen jako náhodný svědek. Byl při ní zraněn, tehdejší policejní vyšetřování mu nic neprokázalo," vypráví Jiří Dytrich. Ještě v roce 1945 šli jeho prarodiče do odsunu do Německa a šel s nimi i jejich syn, aby se o staré rodiče postaral. Jejich česká snacha zůstala, do Německa jít nechtěla. Později se přes Červený kříž za svým mužem nakrátko dostala, narodil se jí syn, ale nakonec se vrátila do Československa.

„S otcem jsem se viděl až v roce 1969, když za námi přijel. Pravidelně jsme se začali stýkat až po roce 1989, to už byla matka po smrti.  Otec zemřel v roce 2002, dědeček v roce 1956 v Norimberku," doplňuje rodinnou historii Jiří Dytrich a dodává: „Kdyby jeden nebo druhý četli knížku 7 dní hříchů, asi by je ranila mrtvice. Mě stála četba té knihy spoustu nervů."

Dva týdny před premiérou filmu se Jiří Dytrich obrátil na produkční firmu DP Film s návrhem dohody. „Žádal jsem, aby změnili jméno filmové postavy nebo film přestříhali, aby vyzněl tak, jak se věci skutečně odehrály. Nedostal jsem ale žádnou odpověď. Tak jsem se obrátil na soud. Nenechám šlapat po památce svých prarodičů," řekl potomek Karla Dytricha.

Autor knihy 7 dní hříchů Josef Urban, který je zároveň spoluproducentem filmu, čerpal podle svých slov z vyprávění pamětníků, informace získal zejména od někdejšího politického vězně Karla Cvrka ze Šumperka. Ten letos v lednu zemřel. Po roce 1989 ho vyloučili z Konfederace politických vězňů, protože byl čtyřikrát naverbovaným agentem Státní bezpečnosti. Tuto informaci potvrdil předseda šumperské pobočky Konfederace Vlastimil Maier.

„Všechny hlavní postavy našeho díla včetně Karla Dytricha nebo Jana Olšana mají reálný předobraz. Věnovali jsme s Danem Krzywoněm vyprávění pamětníků dost času a pozornosti. Lidí jako Dytrich bylo v pohraničí mnoho, hledali své příležitosti.," řekl na dotaz Deníku scénárista Josef Urban a pokračoval: „Na druhé straně jsem rok 1945 nezažil, nejsem tedy svědkem událostí. Proto každý film, hraný zvláště, je detailní autorskou vizí. Pokud jde o vlastní incident ve Vojtíškově, snažili jsme se událost co nejvíce přiblížit filmovému vyprávění."

Josef Urban čelil protestům i po vydání své předchozí knihy Habermannův mlýn. V ní zařadil do party vrahů i tehdejšího majitele bludovských lázní, přestože podle soudních výpovědí Habermanna zastřelil lázeňský holič Jiří Pazour. U jména majitele lázní postupoval autor stejně jako teď u Karla Dytricha. Jméno pozměnil tak nepatrně, že si každý může postavu se skutečnou osobou spojit.