Ani ta nejdůvěřivější stařenka by se nedala tak drze a tak hloupě okrást, jako se o to svého času pokoušela jedna poštovní doručovatelka, která prostě potřebovala peníze.
Čtyřicetiletá doručovatelka Karla nosívala klientům nejen dopisy a balíčky, ale samozřejmě také důchody. Právě při vyplácení penzí mívala takové podivné pocity – zdálo se jí, že to není fér, aby dotyčný stařeček či stařenka jen otevřeli dveře, natáhli ruku a shrábli peníze, když ona, aby podobnou sumu vydělala, musí trajdat každý den od pondělí do pátku tolik kilometrů po svém rajonu. J
istě, oni dobrosrdeční penzisté jí sice občas z penze nechali nějakou desetikorunu od cesty, to ale Karlu spíš zlobilo. Vždycky, když cítila onen divný pocit, říkala si, že by raději celou penzi nechala v brašně a těch několik zbytných desetikorun by naopak ona dala dědečkům, ať si jdou koupit třeba cigarety. A přesně tak to zkusila udělat.
Když přinesla penzi jisté osmdesátileté Amálii Skřivánkové, podala jí nejprve list, na který každý důchodce podpisem stvrzuje, že penzi převzal. Pak Karla teprve vydala babičce tři stokoruny a nějaké drobné.
Když se překvapená Amálie ptala po dalších penězích, řekla jí doručovatelka Karla pevným hlasem, že těch devět tisícovek jí už přece dala, a že je tudíž paní Skřivánková, ta stará popleta, musela někam odložit.
Vyděšená penzistka protestovala, ačkoliv si chvílemi už dost možná přestávala být jistá sama sebou, poněvadž se Karla tvářila velmi sugestivně. Doručovatelka pak s dotčeným výrazem ve tváři odešla k dalším klientům.
Babička se ale nevzdala. Posílala na poštu jednu stížnost za druhou. Nakonec se domohla svého, zatímco vedení pošty zjistilo, že se o podobný trik doručovatelka Karla pokusila ještě u další staré paní.
Vážená paní doručovatelka přestala být doručovatelkou. Dostala za podvod dva roky podmíněně a zaměstnavateli musela postupně splatit penzi, kterou za ni uhradil okradené paní Skřivánkové.
A statečná stařenka? Ta je prý s novou poštovní doručovatelkou nadmíru spokojená.
