K soudci hovořil suverénně a vyjadřoval se až úzkostlivě slušně. Na vězně možná nečekaně. Jiří Kajínek ale není obyčejný vězeň. Stání 
v mírovské věznici včera skončilo zhruba po hodině. Když obklopený dozorci odcházel, podařil se mu jediný oční kontakt s novináři. 
A i když mu šumperský soud jeho žádost na přeřazení z Mírova zamítl, zeširoka se na ně usmál. Publikum má Jiří Kajínek prostě rád.

Na Mírově mě šikanují, říká Kájínek

Projednávání Kajínkovy žádosti se konalo přímo 
v prostorách mírovské věznice za přísných bezpečnostních opatření. Jeho hlavní aktér se na jednání evidentně připravoval. Své argumenty formuloval jasně, i když ho soudce občas musel usměrnit, aby se držel věci. Svou žádost o přesun do věznice s dozorem Jiří Kajínek zdůvodnil tím, že je na Mírově šikanován ze strany dozorců.

„Jsem dvakrát denně vyveden, dvakrát denně mi celu proklepávají. Pořád mě někdo osahává, připadám si jak v gay klubu," stěžoval si Jiří Kajínek.

Jeho hlavním argumentem bylo tvrzení, že vězení s ostrahou má určitá pravidla, která se ale na Mírově nedodržují. Podotkl, že i když je oficiálně zařazen do režimu ostrahy, má na Mírově podmínky přísnější, než pro tento druh výkonu trestu příslušejí. Proto žádal o přemístění do věznice s dozorem. To je přitom druhý nejmírnější typ nápravného zařízení u nás.

Jiří Kajínek byl přeřazen do věznice s ostrahou v lednu loňského roku. Předtím trest vykonával v režimu takzvané zvýšené ostrahy, který je určen pro nejnebezpečnější zločince. Na Mírov byl Kajínek loni v květnu převezen z věznice v Rýnovicích na Jablonecku, kde podle něj byly podmínky standardní.

„V Rýnovicích jsem se mohl běžně pohybovat po oddělení, odsouzení mají k dispozici na pokoji televizor, playstation a DVD. Pro mě ale na Mírově platí jiná pravidla než pro jiné odsouzené," uvedl Jiří Kajínek.

Soudce Lubomír Kozák po necelé hodině došel k závěru, že Kajínkově žádosti nelze vyhovět.

„Osobu odsouzenou k doživotnímu trestu není možné podle zákona zařadit do věznice s dozorem na její vlastní žádost," vysvětlil rozhodnutí Lubomír Kozák. Dodal, že by jiná situace nastala, pokud by stejnou žádost podal ředitel věznice či státní zástupce. Odsouzený Jiří Kajínek si ponechal lhůtu k podání stížnosti a rovněž si vyžádal kopii protokolu.

Dobrodružný útěk

Jiří Kajínek vstoupil do povědomí veřejnosti svým dobrodružným útěkem z mírovského hradu na konci roku 2000. Strunou se mu podařilo přeřezat mříže v okně, pak se na hradby pevnosti dostal pomocí vlastnoručně vyrobeného lana a kotvy. Přestože po něm strážní zahájili palbu, dostal se dolů a zmizel v lesích. Po uprchlíkovi pátraly tisíce policistů. Za účelem jeho dopadení vznikl speciální tým elitních kriminalistů, analytiků 
a pátračů. Jiřího Kajínka těžkooděnci zatkli po čtyřiceti dnech v Praze, nikdy se ale nepodařilo všechny okolnosti jeho útěku objasnit. Například je dosud záhadou, kdo mu 
s přesunem do hlavního města pomohl.

Jak ale mimo jiné u svého posledního soudu tvrdil, na útěk prý již nepomýšlí. „Od roku 2000 dělám vše pro to, abych mohl odejít z vězení legálně. Ať po obnově řízení nebo vyčkáním na nějakou zákonnou lhůtu. V žádném případě neuvažuji o útěku. Jak bych mohl utíkat, když mě každý pozná," přesvědčoval soudce. Zatím neúspěšně.

Kajínek, který 11. ledna oslavil čtyřiapadesáté narozeniny, má za sebou pestrou kriminální minulost. Poprvé se do křížku se zákonem dostal jako nezletilý, později měl na kontě majetkové delikty 
i ozbrojenou loupež. K výjimečnému trestu doživotí byl odsouzen za to, že v roce 1993 zastřelil pod plzeňskou věznicí Bory podnikatele Štefana Jandu a jeho osobního strážce Juliána Pokoše. Druhý bodyguard útok přežil. Vraždy si prý objednal další podnikatel. Kajínek vinu popírá a stále usiluje o obnovu procesu.