Jaroslav Čížek obžalovaný z vraždy své manželky u soudu řekl, že je dlouhodobě bez zaměstnání a žije jen ze sociálních dávek. Tvrdil, že 28. dubna letošního roku po své ženě požadoval peníze. Popřel však, že by se jednalo o pět tisíc korun.

„Chtěl jsem po ní 750 korun na brýle, hodila mi jen pětistovku. Odešel jsem do kuchyně pro nůž, abych z ní dostal víc peněz, a pak jsem se zase vrátil do ložnice. Jak se nůž dostal pod její nohy, to nevím, vypnul mi v tu chvíli mozek. Bránila se, kopala nohama a o nůž se pořezala. Potom jsem ji pevně držel na posteli, aby mi neutekla, a opakovaně jsem ji bodal do hrudníku. Teprve později jsem si všiml, že už nereaguje, tak jsem se šel umýt a převléknout,“ popsal osudné ráno Čížek.

Ani mi nepopřála k svátku, řekl vrah

U soudu si stěžoval i na to, že mu den před vraždou jeho žena nepopřála k svátku, nemluvila s ním ani mu neuvařila oběd. Potvrdil, že oba dlouhodobě nepracovali a dlužili desetitisíce korun na nájemném. Nedostatek peněz řešili i tím, že si opakovaně brali spotřebitelské půjčky s vysokým úrokem.

Špatnou ekonomickou situaci rodiny potvrdila u soudu také dospělá dcera oběti. „Z dětství si pamatuji, že otec mámu často fyzicky napadal. Nechodili do práce a měli kvůli tomu dluhy. Otec tvrdil, že začne pracovat jen za dvacet tisíc měsíčně. Sociální dávky na bydlení později měla na sebe raději napsané máma, protože když to bylo psáno na otce, tak neplatil ani elektřinu,“ řekla dcera oběti.

U soudu vypovídal rovněž její bratr, který byl přímým svědkem dubnové hádky rodičů. „Otec tehdy chtěl po mámě celých pět tisíc korun, co nám poslali ze sociálky. Odmítla mu je dát, protože je potřebovala na nájem. Když ji pak napadl nožem, snažil jsem se ho odtrhnout. Bohužel se mi to nepodařilo. Otec se bránil, udeřil mě pěstí do obličeje. Přivolal jsem policii, ale bylo už pozdě,“ litoval mladík.

Udělá jednoduše šmik šmik

Před soudem vypovídala také švagrová oběti, která rodině pomáhala a občas jim ze svého důchodu nakoupila potraviny. Čížek podle ní po své manželce každý měsíc požadoval peníze.

„Chtěl pro sebe vždycky pět tisíc ze společných sociálních dávek, ona pak neměla na jídlo. Kvůli dluhům jim často vypínali elektřinu. Pamatuji si, že Věra kdysi měla šrámy na krku. Tenkrát tvrdila, že ji manžel zranil nůžkami. Jednou nám Čížek řekl, že až se naštve, udělá jednoduše šmik šmik a bude mít konečně pokoj. Tehdy nás vůbec nenapadlo, že by ublížil Věře. Spíš jsme si mysleli, že udělá něco sobě,“ řekla příbuzná.

Státní zástupce Lev Novák požaduje pro Jaroslava Čížka trest za vraždu spáchanou s tzv. rozmyslem, tedy v rozmezí od dvanácti do dvaceti let vězení. „Obžalovaný měl před spácháním trestného činu představu o tom, co udělá, když odešel do kuchyně pro nůž. Nebyl to náhlý popud, co ho k vraždě vedlo, ale rozmysl,“ míní Novák.

Soudní znalci v oboru psychiatrie a psychologie v úterý u soudu uvedli, že Jaroslav Čížek netrpí žádnou duševní chorobou a je za vraždu zodpovědný. Podle znalkyně obžalovaný netrpí pocitem viny.

„Necítí ani zodpovědnost za spáchaný trestný čin. Popisuje přesně, co provedl a vinu dává své ženě. Dlouhodobě žil v nedostatku, i z něj vinil manželku. Resocializace je u něj velice problematická. Nevidí důvod, proč by měl na sobě začít pracovat a žít jinak,“ poznamenala znalkyně.

Soud bude pokračovat začátkem února příštího roku předvoláním dalších znalců z oboru soudního lékařství.