Soudy ovšem zaměstnává dům celkem už sedmnáct let - nejprve šlo o jeho vydání v restituci, pak o náhradu škod, které podle Ivana Vavříka způsobilo město tím, že se o dům řádně nestaralo. Soudy mu zatím dávaly za pravdu. Po březnovém rozsudku Krajského soudu v Ostravě město vyplatilo Ivanu Vavříkovi 1,2 milionu korun, zároveň se ale odvolalo k Nejvyššímu soudu. Ten teď uznal námitku radnice, že nárok na náhradu škody uplatnil Ivan Vavřík pozdě, věc je tedy promlčená.

„Město od počátku tvrdilo, že promlčecí lhůty počaly běžet o téměř jeden a půl roku dříve, než žalobce tvrdil. Ani soud prvního stupně, ani odvolací soud však argumentaci města nepřijaly. Město tedy muselo svá práva hájit až u mimořádné instance českého soudnictví," uvedl vedoucí odboru vnitřních věcí Miroslav Trávníček.

Podle radnice začala dvouletá lhůta pro podání žaloby na náhradu škody běžet od listopadu 2002, kdy padl rozsudek o vydání domu v restituci. Podle Ivana Vavříka to bylo až v roce 2004, po vložení vlastnického práva na katastr.  Žalobu podal Ivan Vavřík v únoru 2006.

„Rozhodnutím Nejvyššího soudu jsem rozčarovaný. Je to neuvěřitelné. Ale v tomto právním - neprávním státu se už člověk nemůže divit ničemu," komentoval obrat ve sporu Ivan Vavřík. „Už mě to unavuje, ale bojujeme dál. Začínáme zase od nuly. Máme před sebou možná další tři roky, možná pět, anebo taky sedm let sporů," dodal Vavřík.

Spor dostane znovu na stůl Okresní soud v Šumperku. Tam se bude nově dokazovat, kdo má na pozdním uplatnění žalobcova práva vinu. Zda je to Ivan Vavřík sám, anebo takové prodlení mohla způsobit radnice.

„V tomto však bude argumentace města silná a v nejbližší době předložíme okresnímu soudu patřičné důkazy," řekl Miroslav Trávníček.

Radnice bude také žádat, aby Ivan Vavřík bezodkladně vrátil vyplacenou náhradu škody.

„O případném vrácení budou jednat naši právníci. Z mé strany v tom nevidím problém. Počítal jsem se všemi variantami, takže peníze mám připraveny," řekl Ivan Vavřík.

Kdyby spor vyhrál, chtěl peníze použít na dokončení rekonstrukce domu a na úhradu části úvěru, který si na opravu vzal. Když majetek přebíral, byl dům v žalostném stavu. Přezdívalo se mu dům hrůzy. Nefungovala v něm kanalizace, měl poškozenou statiku, střechou zatékalo, byty byly plesnivé, v některých vůbec nebyla zavedena voda a záchod měli obyvatelé společný na chodbě. Dnes už jsou byty zmodernizované, dům má novu střechu i fasádu.