Ivan Vavřík se s městem soudí kvůli tomu, že v době devítileté restituční tahanice se o dům řádně nestaralo a nechalo ho zchátrat. Žalobu podal v únoru 2006 poté, co město odmítlo mimosoudní dohodu.

„Od začátku mohlo město celý spor shodit ze stolu a přistoupit na mimosoudní dohodu, pokaždé to ale odmítlo. Nikdy se nechtělo dohodnout na kompromisu," postěžoval si Ivan Vavřík. Dohodu nabízel Zábřehu několikrát. V jednu chvíli se byl ochoten smířit se sumou jen šest set tisíc korun. Několikrát se už schylovalo k dohodě, zastupitelé, případně radní to ale odmítli.

Původně Ivan Vavřík požadoval 1,4 milionu. Vysoudil polovinu – přesně 758 tisíc korun. I s úroky a částí nákladů na soudní řízení to ale město přijde na více než 1,4 milionu.

Za pravdu mu dal okresní i krajský soud. Město ale podalo dovolání k Nejvyššímu soudu, který Zábřehu vyhověl a celou kauzu vrátil na začátek. Od té doby Ivan Vavřík znovu vyhrál u okresního a nyní i u krajského soudu.

Město zatím nemá k dispozici odůvodnění aktuálního rozsudku, teprve potom chce vyvodit závěry. „Je to nepříjemná záležitost v tom, jak se vleče. Nejvyšší soud, který dal městu za pravdu, by ale měl být v soudnictví nejvyšší autoritou a nižší instance by se měly jeho názorem řídit," řekl starosta Zábřehu František John.

Město tedy s největší pravděpodobností znovu podá dovolání k Nejvyššímu soudu a kauza bude pokračovat. „Počítám s tím. Problém je ale v tom, že já se soudím za svoje peníze, kdežto oni za veřejné. Lidé by se měli ptát, kdo to zaplatí. A představitelé města by z toho měli vyvodit politickou odpovědnost," míní Ivan Vavřík.

Podle starosty Johna je ale takový názor scestný. „Musíme postupovat jako dobrý hospodář. Dovolání máme připravené, stačí ho jen zaktualizovat. Náklady budou minimální, přitom máme velkou šanci vysoudit pro město téměř jeden a půl milionu korun. Myslím si, že jakýkoliv soukromý vlastník by se rozhodoval stejně," namítá František John.

Celý spor se vede o to, od kdy běží promlčecí lhůta. Podle radnice začala dvouletá lhůta pro podání žaloby na náhradu škody běžet od listopadu 2002, kdy padl rozsudek o vydání domu v restituci. Podle Ivana Vavříka to bylo až v roce 2004, po vložení vlastnického práva na katastr nemovitostí.

„Rozhodující je, že žalovaný (město, pozn. red.) před datem 23. 3. 2004 neprovedl fyzické předání domu, neboť jej podmiňoval podpisem absolutně neplatné dohody zvýhodňující žalovaného. Pokud by žalobce přistoupil na text dohody, fakticky by se tím vzdal nároku na náhradu škody," uvádí se v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Olomouci podepsaném předsedkyní senátu Ivanou Pikalovou.

Konstatuje v něm také, že město Zábřeh porušením povinností řádného hospodáře zanedbalo údržbu nemovitosti, takže kvůli tomu značně zchátrala. Výslovně se zde uvádí, že město dovedlo dům až do stádia, kdy se jeho stav stal havarijním.

Ani pokud město podá dovolání k Nejvyššímu soudu, nemá to odkladný účinek a bude muset vysouzenou sumu Ivanu Vavříkovi vyplatit. „Počítáme s tím, prostředky máme připravené. Jakmile budeme znát číslo účtu, peníze pošleme," potvrdil starosta John.
Soudní tahanice kolem činžovního domu v Postřelmovské ulici se vlečou už téměř dvacet let. Nejprve šlo o restituční spor o vrácení domu dědicům původní majitelky. Posléze kauza pokračovala sporem o nájemníky, které město neoprávněně do domu nastěhoval v době restitučního sporu.

Ivan Vavřík dům mezitím zrekonstruoval, má novou střechu i fasádu. Když ho přebíral, byl v žalostném stavu a říkalo se mu dům hrůzy. Nefungovala kanalizace, měl poškozenou statiku, střechou zatékalo, byty byly plesnivé, v některých nebyla vůbec voda a záchod měli lidé společný na chodbě.

Spor o dům Postřelmovská 1 v Zábřehu v datechIvan Vavřík. Rok 1975 – Majitelka Růžena Kratochvílová musela dům v Postřelmovské ulici č. 1, postavený ve 30. letech, za 60 tisíc korun prodat státu, protože ten jí hrozil vyvlastněním.
Rok 1995 – Milada Wurzenbergerová jako dědička původní majitelky podala u Okresního soudu v Šumperku žalobu, kterou se domáhala vydání domu Postřelmovská 1 s přilehlými pozemky.
Listopad 1999 – Okresní soud Šumperk vydal rozsudek, který žalobě nevyhověl; žalobkyně se odvolala.
Duben 2001 – Krajský soud v Ostravě rozsudek šumperského soudu zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení.
Duben 2002 – Okresní soud Šumperk vydal nový rozsudek – podle něj mělo město dům žalobkyni vydat; město se odvolalo.
Listopad 2002 – Zastupitelstvo rozhodlo stáhnout odvolání proti rozsudku, město nabídlo restituentce dohodu o vydání věci, restituentka ale odmítla dům kvůli havarijnímu stavu převzít.
Únor 2004 – Příbuzný restituentky Ivan Vavřík podal na základě rozsudku žádost o vklad na katastr, dům převzal, ale bez dohody s městem.
Květen 2004 – Nový majitel zahájil opravu domu.
Leden 2006 – Ivan Vavřík poprvé nabídl městu mimosoudní dohodu o uhrazení škod na domě; neuspěl.
Únor 2006 – Ivan Vavřík podal žalobu na město o náhradu škody ve výši 1,4 mil. korun.
Březen 2008 – Okresní soud uznal, že město způsobilo škodu na domě, ale její výši ještě neurčil; město se odvolalo.
Srpen 2008 – Ivan Vavřík vyhrál spor s městem o nájemníky neoprávněně nastěhované do domu v době restitučního sporu; museli se vystěhovat.
Rok 2009 – V několika stáních pokračoval spor u okresního soudu o určení výše škody na domě.
Červen 2011 – Okresní soud rozhodl, že město má Vavříkovým vyplatit polovinu požadované částky; město se odvolalo.
Březen 2012 – Krajský soud potvrdil rozsudek nižší instance. Město mělo vyplatit 1,170 milionu korun.
Květen 2012 – Ivan Vavřík podal na město návrh na exekuci, protože nedostal však vysouzené peníze.
Červen 2012 – radní rozhodli, že město podá dovolání k Nejvyššímu soudu.
Listopad 2012 – Nejvyšší soud dal za pravdu městu, Ivan Vavřík musel peníze vrátit.
Listopad 2013 – Okresní soud znovu potvrdil svůj původní rozsudek, město se následně opět odvolalo.
Rok 2014 – Krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Šumperku, město má zaplatit 1,317 milionu plus část nákladů soudního řízení.