Odvolací krajský soud 15. března potvrdil loňský verdikt Okresního soudu v Šumperku. Šlo o náhradu škody, kterou podle žalobce způsobilo město tím, že se v době devítileté restituční tahanice o dům řádně nestaralo.

Ivan Vavřík podal žalobu před šesti lety. Žádal 1,4 milionu, dostane polovinu: 758 tisíc korun.  I s úroky a úhradou části nákladů na soudní řízení to městskou kasu přijde na jeden milion a sto sedmdesát tisíc korun.

Spory o dům zaměstnávají soudy už sedmnáct let; nejdříve šlo o vydání domu v restituci, pak o neoprávněně nastěhované nájemníky.

„Je to pro mě zadostiučinění. Jsem rád, že jsem splnil přání bývalému místostarostovi, který řekl, že než by mi město zaplatilo dohodou sto tisíc, to ať radši prohraje miliony,“ řekl Ivan Vavřík po odchodu ze soudní síně a dodal: „Dohoda by radnici vyšla podstatně levněji.

Městu opakovaně nabízel mimosoudní vyrovnání. V jedné fázi byl ochoten spokojit se s částkou šest set tisíc korun. Situace několikrát už spěla k dohodě, ale nakonec ji radní či zastupitelé odmítli. Byli přesvědčeni, že je město v právu.

„Po bitvě je každý generálem,“ komentuje to právník radnice Miroslav Trávníček. „S rozsudkem nesouhlasíme, ale samozřejmě ho budeme respektovat.“

Soud podle právníka dal přednost společenskému požadavku na zmírnění majetkových křiv pozdějších restituentů před tím, aby byla beze zbytku prokázána odpovědnost za škodu v restitučních věcech.

„Jakmile dostaneme písemné znění rozsudku, zvážíme, zda podat dovolání k Nejvyššímu soudu. Uvidíme, jak se k tomu postaví rada a zastupitelstvo,“ doplnil Miroslav Trávníček.

I kdyby radnice dovolání podala, neznamená to odklad pro vykonání rozsudku. Do tří dnů poté, kdy rozsudek nabude právní moci, musí město sumu vyplatit. V rozpočtu na to má vytvořenou rezervu. Pokud by případně Nejvyšší soud rozhodl opačně, musel by pak Ivan Vavřík peníze vrátit.

Celou sumu chce použít na dokončení rekonstrukce domu a na úhradu části úvěru, který si na opravu vzal. Když majetek přebíral, byl dům v žalostném stavu. Nefungovala v něm kanalizace, měl poškozenou statiku, střechou zatékalo, byty byly plesnivé, v některých vůbec nebyla zavedena voda a záchod měli obyvatelé společný na chodbě. Objektu se přezdívalo dům hrůzy. Dnes už jsou byty zmodernizované, dům má novu střechu i fasádu.

Radnice během sporu hájila stanovisko, že škody vznikly ještě v době, kdy dům patřil státu. Ten ho spolu s dalším bytovým fondem převedl na začátku 90. let městu.

Vavříkovi dům získali v restituci jako potomci původní majitelky Růženy Kratochvílové. Ta musela v roce 1975 dům prodat státu za pouhých šedesát  tisíc korun. Jinak by jí hrozilo vyvlastnění.