Jiří ze Šumperku, který byl nejaktivnějším plánovačem, a jediný plnoletý komplic byli za svůj čin odsouzeni ke čtyřem letům vězení, další dva si vysloužili o rok nižší trest.
„Kromě doznání obžalovaných zejména z přípravného řízení, měl soud k dispozici výpověď jednoho z chovanců výchovného ústavu, který se původně také zapojil do toho plánování. Nakonec se polekal a vše oznámil psycholožce," uvedla předsedkyně trestního senátu Jana Kurešová.
Vůdcem čtveřice, která v té době pobývala ve výchovném ústavu v Děčíně, byl Jiří ze Šumperku. Právě jeho otec a devítiletá sestra se měli stát oběťmi v jejich připraveném scénáři.
Mladíci, z nichž pouze jeden měl osmnáct let, měli již vytvořené plány domu i firmy Jiřího otce, vybrali si také smrtící zbraně – otce chtěli zabít sekerou a dívku nejprve znásilnit a pak ji ubodat nožem.
Stopy chtěli zahladit podpálením objektů. Lup by si rozdělili a poté by už každý utíkal po své ose.
Mladíci před soudem nepopírali, že se o vraždě bavili. Ale tvrdili, že si jenom povídali. Nic prý neplánovali. Nudili se, protože byli na uzavřeném oddělení pro notorické útěkáře.
Podle soudkyně Kurešové šlo o účelovou obhajobu. Tvrdila, že naplnili znaky přípravy vraždy, protože se nejednalo jenom o nezávazné povídání, ale jejich úmysl byl již ve fázi plánování. Jiří ze Šumperku namaloval plánek otcova domu a jeho firmy. Oba objekty měli v úmyslu vykrást.
„Pokud jsou k dispozici plánky, není to již jenom povídání z nudy, ale cílené uvažování," objasnila rozsudek předsedkyně soudu.
Jeden z odsouzených usvědčil nechtěně sám sebe, když o svém plánu napsal z litoměřické vazby své matce.
V dopise zadrženém vězeňskou službou píše, že vraždu a znásilnění skutečně připravovali. Rozsudek ještě nenabyl právní moci, státní zástupce si ponechal lhůtu pro odvolání.
