Proč právě noc z 30. dubna na 1. května považujeme za magický svátek spojovaný s rituálními úkony na ochranu úrody a dobytka a proč si ji spojujeme s pálením čarodějnic? Pro odpověď se musíme vydat až do pohanských dob.

François Boucher, Diana odpočívá po koupeli
Tajemství koupelí: intimní rituály v minulosti probíhaly různě, měly poselství

Před nástupem křesťanství se ohněm oslavoval příchod jara a bohové byli žádáni o plodnost. Galové slavili v této době svůj svátek Beltaine, spojovaný s vyháněním dobytka na pastvu a se zapalováním ohňů. Podobný zvyk měli i Vikingové, kteří zapalovali po setmění obrovské ohně v naději, že zastraší zlé duchy, urychlí příchod jara a zajistí úrodnost svým polím a plodnost dobytku.

Přichází světice

V německém prostředí (a přes německé usedlíky také na některých místech v Čechách) se po nástupu křesťanství vžil pro tento svátek název Valpuržina noc, který své jméno odvozoval od svaté Valburgy. To byla podle legend anglosaská princezna, dcera saského knížete svatého Richarda a neteř svatého Bonifáce, jež se stala abatyší. Narodila se ve Wessexu asi v roce 710 a spolu se svými bratry odcestovala do Franků v Německu, kde po smrti svého bratra Wunibalda převzala v Heidenheimu jeho mužský benediktinský klášter a misijní stanici, které založil.

„Legenda vypráví, že blízkému zámeckému pánu těžce onemocněla dcera a nic nepomáhalo. Valburga, když se o tom dozvěděla, byť už začala noc, vydala se k zámecké bráně. Tam se k ní přihnali psi a přispěchal zámecký pán, maje o ni strach. Řekla jen, že je služebnicí Ježíše Krista, který ji ochraňuje. A psi se stáhli,“ zmiňuje její životopis, citovaný katolickou církví.

Obraz z 19. století znázorňující římského císaře Elagabala, který pořádá hostinu.
Horší než Caligula. Císař Elagabalus se převlékal za ženy, řídil zvrhlé rituály

„Pán ji dovedl k umírající dcerce a ona poprosila, aby se rodiče připojili k modlitbám za její záchranu. Pak zůstala s dítětem sama, prosíc, aby Bůh ukázal svou moc na dívce, pokud je to Jeho vůle. A druhý den bylo dítě dokonale zdravé. Šťastní rodiče chtěli Valburgu zahrnout dary, ale ta si nic nevzala. Žádala je však, aby milovali Boha z celého srdce a sloužili mu,“ uvádí dále.

Podle tohoto životopisu Valburga také využívala dary klášteru pro zabezpečování sirotků a přispívala na stavby chrámů. Zemřela 25. února 779 nebo 780 a v tento den je také připomínána v katolickém kalendáři.

K Valpuržině noci se však váže den jejího svatořečení, k němuž došlo 1. května 870. Za svatou ji prohlásil papež Hadrián II. u příležitosti přenesení jejího těla do Eichstättu a tento svátek se dodnes slaví v benediktýnských klášterech. A protože se v předvečer tohoto dne slavil ohněm již zmíněný svátek plodnosti, který se přenesl z pohanských do křesťanských dob, vžil se pro něj název Valpuržina noc.

Čarodějnice se nevzdávají

V takzvané „pálení čarodějnic“ se tento zvyk proměnil až v raném novověku. Podle lidové víry získávají čarodějnice a zlé kouzelnice noc před svátkem svatého Filipa a Jakuba zvláštní moc; přilétají na košťatech na své slety na kopcích a křižovatkách, škodí dobytku, vycházejí na cizí pole a kravám odebírají mléko.

„Představy o čarodějnicích jsou součástí širší západoevropské tradice a na jejich rozvíjení působily nepřímo čarodějnické procesy 17. století,“ píše v knize Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře etnografka Eva Večerková.

Valpuržina noc, slet čarodějnic. Obraz Luise Ricarda Falera, olej na plátně, 1878
Filipojakubská noc: v minulosti byla plná magie, tajemných rituálů i čarodějnic

Zapalování ohňů o Filipojakubské noci se pak v českých zemích začalo šířit až v polovině 19. století, a to zřejmě pod německým vlivem. Koncem 19. století bylo již rozšířené po celých Čechách a na západní a střední Moravě.

Východněji se udržel zvyk zapalovat ohně spíše až o Svatojánské noci, která se váže ke svátku Svatého Jana Křtitele, připadajícího na 24. června.