Kliknutím zvětšíteHana Hegerová se narodila v roce 1931 v Bratislavě do dobře situované rodiny, její život však poznamenala celá řada osobních tragédií. Jako dcera ředitele banky nemohla později například z kádrových důvodů vystudovat Vysokou školu ekonomickou a pracovala ve strojírnách v Komárně.
V 60. letech minulého století začala vystupovat v pražských divadlech Rokoko a Semafor, hostovala i v pařížské Olympii, kde si vysloužila přezdívku "Piaf z Prahy". Českému publiku byla známou především díky písním s texty Pavla Kopty a Jiřiny Fikejzové, spolupracovala i s duem Petr Hapka, Michal Horáček. S nimi také natočila svůj patrně nejznámější hit Levandulová.
Výrazná tvář, dramatický projev. Elegance dámy. Hana Hegerová patřila k osobnostem, na které se nezapomíná. Držitelka francouzského Řádu za zásluhy a interpretka mnoha známých šansonů slavila velké úspěchy i ve světě, včetně legendárního sálu Olympia v Paříži. V Čechách bylo její jméno spjaté především s divadly Rokoko a Semafor. Měla čich na kvalitní textaře i skladatele, k jejím autorům patřili Pavel Kopta, Jiřina Fikejzová nebo Michal Horáček a Petr Hapka.
Zpěvačka a herečka slovenského původu, jejíž vlastní jméno znělo Carmen Mária Štefánia Farkašová, pocházela z rodiny bankovního ředitele. Narodila se v říjnu 1931 v Bratislavě – letos na podzim by tedy oslavila devadesátiny. Chtěla studovat Vysokou školu ekonomickou, kvůli špatnému kádrovému profilu ale skončila ve strojírnách v Komárně. Už tehdy poslouchala vysílání rádia AFN z německého Stuttgartu, které hrálo západní muziku pro americké vojáky, umístěné na evropských základnách.
Příjmení Hegerová nosila od chvíle, kdy vstoupila do svého prvního, tři roky trvajícího manželství. S divadelním dramaturgem Daliborem Hegerem měla syna Matúše, kterého bohužel přežila (zemřel v šedesáti letech). Roku 1954 se ovšem na Slovensku proslavila pod jiným, uměleckým jménem: Hana Čelková. Právě tak je uvedena v titulcích filmu Frona, v němž ztvárnila titulní roli. Snímek Jiřího Krejčíka a především skvělý výkon třiadvacetileté herečky upoutaly zájem ředitele pražského Divadla Rokoko Darka Vostřela. Ten pak vycházející hvězdě nabídl angažmá v Praze.
Z Rokoka byl jen krůček do nedalekého Semaforu, kde si uhrančivou Hanu vzali do parády pánové Jiří Suchý a Jiří Šlitr. Hegerová tíhla k francouzskému stylu písně, a tak jí ušili šansony přímo na tělo. Barová lavice, Z mého života, Dnes naposled, Zlá neděle – to všechno byly skladby s příběhem. A přesvědčivá vypravěčka je dokázala podat jako nikdo jiný. Její slávu zpečetily semaforské filmy Kdyby tisíc klarinetů a Dobře placená procházka, kde její temný sex-appeal vyrovnával zářivé půvaby Jany Brejchové a Evy Pilarové.
V roce 1967 zpívala Hana Hegerová poprvé v pařížské Olympii. Na tomtéž pódiu, kde před ní vystupovali titáni jako Edith Piaf, Jacques Brel, Charles Aznavour, ale také Aretha Franklinová. Ředitele proslulé koncertní síně Bruna Coquatrixe uchvátila natolik, že jí nabídl roční angažmá. I později s Francií udržovala úzký kontakt – zpívala kupříkladu na koncertě na počest básníka Jacquese Prevérta. Svým projevem strhla rovněž diváky na Světové výstavě v Montrealu. Nezapomínala však ani na své kořeny a překrásně interpretovala české i slovenské lidové písně (Dobrú noc, To ta Heľpa).
Díky šťastnému spojení s textařem Pavlem Koptou natočila Hegerová v šedesátých a sedmdesátých letech trojici zásadních alb Šansony, Recital a Recital 2. Zde se představila jako zpěvačka, která se umí věrohodně vžít do jakéhokoliv světového autora – od Léa Ferrého přes Kurta Weilla až po Bulata Okudžavu. Jedinečným způsobem uchopila Svatební píseň od Jaroslava Seiferta i nádhernou americkou písničku o šťastném starém slunci (That Lucky Old Sun). Byla Šlitrovou a Koptovou Černou Jessií, Barbarou z Třígrošové opery, židovskou mámou ze stejnojmenné balady i holkou z přístavu, co se prodává v asi nejslavnějším šansonu vůbec – parádním čísle Edith Piaf Milord.
V roce 1987 – tedy v době, která jejímu stylu tak úplně nepřála – se Hana Hegerová dočkala působivého comebacku v podobě alba Potměšilý host. Speciálně pro ni ho napsali skladatel Petr Hapka a textař Michal Horáček. Z něj také pocházejí hity Levandulová, Denim Blue a Vana plná fialek. Další důležitou desku si zpěvačka nadělila už v požehnaném věku. Neslo název Mlýnské kolo v srdci mém a vyšlo v říjnu 2010. K natáčení paní Hana přistoupila s brutální upřímností. Nijak se neretušovala, nezahladila jedinou vrásku a s velkým smyslem pro ironii se zhostila kousavých písniček Borise Viana či Serge Gainsbourga. Do posledního dechu zůstala nenapodobitelným originálem.
10
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
