Je chladné a slunečné prosincové ráno roku 2015, přibližně kolem půl deváté. Vlak Regionova, který řídí strojvedoucí Michal Procházka, se blíží k přejezdu na hlavní silnici v obci Stará Huť. Za chvíli tu zemře cyklista, který byl podle pozdějších zjištění pod vlivem alkoholu. Jak se to celé seběhlo z pohledu strojvedoucího?

Magazín Víkend.„Průběh byl jako u každé jiné podobné události. Cyklista se blížil k přejezdu. Když vidím, že nezpomaluje, tak začnu houkat i brzdit. I když o mně dobře věděl, protože se na vlak i podíval, asi si myslel, že to stihne. Anebo se mu nechtělo čekat. Kdo ví? Každopádně na výstražné houkání nereagoval tak, jak by měl. Pak už jen poslední blízký pohled do očí, rána a autopilot. Najít chlapa pod vozem, záchranka na telefonu, vlakvedoucí volá dispečera…,“ popisuje osudné okamžiky Michal Procházka.

Podobný, ale ještě tragičtější průběh měla i nehoda ze 14. července letošního roku, která rozvířila debatu o bezpečnosti na železničních přejezdech. Sedmačtyřicetiletý muž, dvaatřicetiletá žena a jejich dvě děti ve věku osm a pět let zemřeli v neděli odpoledne poté, co s osobním autem vjeli pod kola spěšného vlaku jedoucího z Trutnova do Hradce Králové. Vlak auto tlačil od přejezdu ještě dalších 300 metrů.

Dvě srážky za dva roky

O tom, že srážka vlaku s vozidlem na železničním přejezdu není ničím mimořádným, svědčí i fakt, že strojvedoucí Michal Procházka už osobně zažil takové nehody dvě. První skončila smrtí cyklisty. Při druhé se naštěstí nikomu nic nestalo. „Bylo to před třemi lety, na přejezdu nedaleko obce Krhanice. Byl konec léta, později odpoledne, ale ještě za světla,“ vzpomíná Michal Procházka. Řidič auta byl podle něj dokonce tak „uvědomělý“, že zvládl krátce po střetu ujet.

„Bylo to až malinko komické. Řidič zastavil u přejezdu, tak jak měl. Po chvilce se mu to asi rozleželo v hlavě a přejel přes vlečkové koleje. Přejezd je totiž přes vlečku i traťovou kolej. To už jsem na něj zahoukal. Řidič zastavil dostatečně daleko od traťové koleje a stál. Když jsem ale od něj byl ani ne patnáct metrů, rozhodl se, že to přece jen přede mnou ještě stihne. I přes mou skoro okamžitou reakci to nestihl. Náraz ho stál zadní nárazník, okno, světla a blatník.“

Nabízí se otázka, jaké psychické následky zanechá na strojvůdci událost, při které zemře člověk, i když vina není na jeho straně. „Co se týče následků, asi jsem je nepostřehl. Možná jsem od té doby trochu otrlejší, co se týče smrti, ale jinak asi nic. Říkám si, že tohle je bohužel také součást naší práce,“ míní Michal Procházka.

Celý článek si přečtete ve čtvrtečním magazínu Víkend, který je součástí regionálních Deníků.

Ve Víkendu čtěte také:

- Rozhovor s Matějem Stropnickým
- Máte nápad? Začněte podnikat hned
- Historie porna: znáte osud české žádostnice Elišky Smiřické?
- Více křížovek, sudoku a soutěží o hodnotné ceny

Předplaťte si Deník s přílohou Víkend již od 76 Kč měsíčně. (objednávejte ZDE) nebo si jej můžete objednat i telefonicky na 272 015 015.