„Telefony tu od té doby drnčely prakticky pořád a nestíhali jsme,“ zavzpomínal na první dny po začátku „speciální operace“ Marek Abely, správce střelnice Walzel v Meziměstí na Náchodsku. V tu dobu začali lidé kvůli zhoršující se bezpečnostní situaci plnit areál střelnice na maximum. „Počet kurzů jsme museli zdvojnásobit a také Policie ČR zdvojnásobila počet zkoušek. Ale postupem času se vše vrací do normálu,“ říká dnes Abely.

Za první dva měsíce válečného konfliktu se například na Náchodsku mohlo pyšnit novým střeleckým průkazem přes třicet lidí. „V normální době tu máme měsíčně osm až deset lidí, kteří projdou úspěšně jak kurzem, tak i zkouškami,“ popsal Abely.

Kromě lidí, kteří si kvůli sebeobraně chtěli zařídit zbrojní průkaz, se občas v telefonu ozval i zájemce o taktické vybavení či procvičení z důvodu chystaného zápisu do řad ukrajinských vojáků. „Občas se to stalo. Pamatuji si například na jednoho muže z Polska, který se tu chtěl připravit právě na účast v boji,“ dodal zbrojíř.

Namátková dechová zkouška. Ilustrační foto.
Ministerstvo zatočí s odmítači dechových zkoušek. Zpřísní pokuty

Na nedostatek práce si v posledních třech měsících nemohl stěžovat ani zkušební komisař Jan Korecký, který má na starosti severočeský region. Zatímco za normálních okolností absolvoval jednu až dvě zkoušky měsíčně, v období dubna až června se jejich počet zvýšil až čtyřnásobně. „V květnu se to vyšplhalo na maximum a nevěděl jsem, kde mi hlava stojí. Teď už ten zájem zase opadá,“ uvedl Korecký.

Ne každý ale úspěšně zkouškami prošel a získal kýžený střelecký dokument. „Ze zkušenosti vím, že za normálních okolností je úspěch u zkoušky kolem 70 procent. V takto hektických dobách se úspěšnost propadá i pod padesát procent,“ uvedl Korecký.

Kurzy pro hobíky

Po únorových událostech zaznamenaly střelnice také vyšší zájem o zážitkové střílení bez průkazu. Tedy „kurzy“, na které přišli lidé, aby se jen seznámili se střelnými zbraněmi a jejich zacházením. Některé střelnice pro tyto „hobíky“ připravily speciální školení, na kterých si lidé bez zbrojního průkazu mohli osvojit bezpečnou manipulaci s krátkými a dlouhými kulovými zbraněmi, se kterými by se mohli dostat do styku v případě ozbrojeného konfliktu.

Touto cestou se vydala například střelnice Leiko z Plzně. „Kurzem prošlo asi dvacet lidí, zájem ale pomalinku upadal a museli jsme s ním skončit. Jak se zdá, a to i z pohledu zájemců o střelecký průkaz, válka na Ukrajině přestává lidi zajímat. Ale ze začátku to tu bylo extrémní a zájem byl až čtyřnásobný,“ uvedl majitel plzeňské střelnice Roman Šedý.