Les je vlastně svět sám pro sebe. Ať už temný a hustý, či řidší, sluncem prosvětlený, pro mnohé lidi je chrámem, kam chodí pro zklidnění. Skvěle si tu vyčistíte hlavu i plíce. Někdo se do lesa vydá neohroženě sám, jiný se ale tohoto tajemného prostoru bojí. Hluboké hvozdy, zvuky zvířat, bloudění, to vše v nás může vzbuzovat obavy. Vzpomeňte si třeba na Perníkovou chaloupku nebo setkání Karkulky s nenažraným vlkem.

Pro německého hajného a spisovatele Petera Wohllebena je ale les vášní. Ze své lásky se vyznává v knihách Tajný život stromů, Citový život zvířat, Les – návod k použití, které se staly bestsellery. Odhaluje v nich mnohá tajemství. „Stromy mají paměť, předávají si informace, pociťují bolesti, dokonce mohou dostat úpal a časem se jim tvoří vrásky. V okamžiku, kdy je některý ze stromů napaden hmyzem, vysílá vůně jako signály a všechny stromy v okolí upozorní na nebezpečí,“ píše lesník. Přirozeně rostoucím stromům se daří v pospolitosti, která skrývá mnohá tajemství od téměř neprozkoumaných spodních vrstev lesní půdy až po nejvyšší vrcholky. Věděli jste třeba, že duby spolu navzájem komunikují prostřednictvím vonných látek?

Vyhlídky v Česku:

Najděte stopy zvířat

Kromě zajímavých informací přidává Wohlleben i několik praktických návodů „k užití si lesa“. Nudit se v něm nebudete. Naučíte se rozeznat stromy, zjistíte, jak stopovat a pozorovat zvířata. Lesník vám poradí, jak se vhodně obléct a třeba i to, jak zajistit dřevo na oheň, čeho se bát, ale také nebát, nebo kde se schovat. Jen co se začtete, cesta do lesa se změní v dobrodružství, na které jste už asi zapomněli, nebo jej dosud neobjevili.

Naučíte se orientaci bez kompasu nebo navigace. Zjistíte, které bobule, houby, listy a výhonky se dají sbírat, trhat a sníst. A nemusí jít jen o borůvky, brusinky či hřiby. Wohlleben vypráví o liščích norách starých jako středověké hrázděné domy, o břízách, které v noci upadají do hlubokého spánku a o mateřských dovednostech lesních buků. Věděli jste třeba, že jedle bělokoré, ačkoliv jsou jehličnany, jsou v podstatě listnáče? A že stromy přes noc tloustnou?

Černé a Čertovo jezero na Šumavě:

Vyvětrejte hlavu

V lese můžete stanovat i „vařit“, jen je důležité vědět jako na to a jaká jsou bezpečností pravidla. Zvlášť v posledních několika letech, kdy je riziko rychlého vzplanutí ohně vzhledem k nedostatku vlahy. O prázdninách si můžete dopřát dobrodružství s dětmi (vnoučaty) nebo partnerem, na která nikdy nezapomenou. Zkuste společně rozšifrovat stopy zvířat nebo pozorovat divokou zvěř. Dovolte si s nimi strávit noc v houštinách a dívat se na hvězdy nad korunami stromů. Naučte je přirozeně se chránit před komáry, lesními mravenci a klíšťaty.

„Mně nejvíc pomohla příroda ve chvíli, kdy jsem v ní strávila delší dobu a odevzdala jí všechny problémy prostřednictvím takzvaného Vision Questu. Jedná se o přechodový rituál přírodních národů po celém světě,“ vzpomíná na významné okamžiky svého života novinářka Iveta (37 let). Jejími průvodci se stali kouči, manželé Weberovi. Připravili ji na tři dny a čtyři noci o samotě v lese. „Těžko se o tom vypráví a mnozí přátelé dodnes nad tím kroutí hlavou. S odstupem tří let vím, že díky přírodě, ve které jsem se tehdy opravdu zastavila, se mi podařilo uzavřít starý příběh a vstoupit do nové etapy života. Vůbec jsem nevnímala strach, nerušilo mě praskání větviček, ani zvuky zvířat a dokonce jsem ani nijak zvlášť nemusela překonávat strach ze samoty v lese,“ libuje si.

Běhání po lese

Sportovat v lese je zdravé, ale berte přitom i ohled na přírodu, kde jste vždy „jako na návštěvě“. „Když bych si měla vybrat, kde běhám nejraději, tak je to v přírodě, říká Soňa Hrabec Kotulková, běžkyně a bloggerka z Running2.cz. „Traily (běhy v přírodě) mají několik výhod,“ radí. „Jsem venku, poznávám nová místa, mám se stále na co dívat a běhám přitom po měkkém povrchu, což je ohleduplnější k mému tělu. V lese navíc nejsou jenom rovinky, donutí mě to zvládat kopečky, což je skvělý trénink, který zlepšuje kondici,“ chválí si.

„I když bydlím v Praze“ říká, „mám štěstí, že kousek od mého bydliště to je jen kousek do Prokopského a Dalejského údolí, a také do Chuchelského háje. Důležité jsou kvalitní terénní boty, které mají hrubší podešev a pak skvěle zvládnou i náročné povrchy, jakou jsou tráva, kameny, hlína i skála. Kopců se nebojte. Klidně je zpočátku vyjděte, protože si pak ušetříte energii a dolů už je snadno seběhnete,“ radí běžkyně. Zkusit můžete i lesní běžecký závod. „Já osobně mám moc ráda sérii Horská výzva. Krásné to je v Krušných horách, na Šumavě nebo třeba Beskydech,“ doporučuje Soňa Hrabec Kotulková.