Poslední telefonní budka končí. Historik: Stály se na ně fronty jak na maso

Jan Kramář, vedoucí oddělení správy sbírkového fondu Poštovního muzeaZdroj: se svolením Jana Kramáře„Byly tehdy hojně využívané. Typickým jevem se tehdy staly fronty, a to nejen na maso, ovoce, zeleninu ale i právě na možnost zavolat si z telefonní budky,“ říká Kramář v rozhovoru pro Deník.

Kdy se ve světě objevila vůbec první telefonní budka?
První byla zprovozněna roku 1889 v Hartfordu, stát Connecticut v USA, kde byl instalován vůbec první veřejný telefonní automat na mince. Vynálezcem byl William Gray z uvedeného města, který prý telefonní budku nainstaloval poté, co mu soused odmítl umožnit přivolat telefonem lékaře k jeho nemocné manželce. Vynález se rychle uchytil, takže roku 1902 bylo v USA již 81 tisíc veřejných telefonních budek, respektive automatů.

Jak dlouho trvalo, než se budky dostaly na naše území?
První veřejné pouliční automaty na mince byly v českých zemích nainstalovány v roce 1911 v centrální části Prahy, a to na Malé Straně, Staroměstském náměstí, Václavském náměstí, poblíž nádraží Praha-střed, dnes Masarykova nádraží.

Velké změny v občanských průkazech. Podívejte se, co se od srpna mění

Víme, která budka byla tou opravdu první?
Toto se mi zatím ještě nepodařilo zjistit. Některé zdroje uvádí Staroměstské náměstí v Praze. Mohlo to být ale také poblíž dnešního Masarykova nádraží, na Václavském náměstí, nebo v podloubí Šternberského paláce na Malé Straně, kde jsou budky rovněž,  a to dokonce fotograficky zachyceny. Fotky byly otištěny v časopisu Český svět 4. dubna 1913 na straně 19.

Rozšiřovala se poté síť telefonních budek?
Před první světovou válkou byly v desítkách kusů nainstalovány jen v největších městech rakousko-uherské monarchie, a to například ve Vídni, Praze či Budapešti. Válka jejich další rozšiřování zastavila. Po válce jejich počet stoupal, ale nikoliv nějak závratně. Opět byly zřizovány pouze v největších městech tehdejšího Československa s velkou koncentrací obyvatel, na venkov se tehdy ještě nedostaly. Nejlépe o tom svědčí dobové statistiky, které jsou sice neúplné, ale přesto leccos vypovídají.

Co musel volající přímo v budce udělat, aby se někam dovolal?
Volání z nejstarších telefonních automatů nebyla tak snadná. U prvních mincovních či žetonových automatů se volající spojil nejprve s ústřednou, která ho vyzvala, aby vhodil minci či v případě prvního berlínského automatu papírový žeton. Mince prošla kontrolním zařízením, dopadla na zvonek, ten cinkl a telefonní manipulantka oba účastníky hovoru spojila. Později stačilo vhodit minci o požadované hodnotě a spojení bylo prakticky ihned navázáno. Od 90. let 20. století byly po vzoru západních zemí zavedeny i předplacené telefonní karty, které však vzhledem k rychlému nástupu mobilů byly jen krátkou epizodou.

Brněnští experti zrekonstruovali podoby pravěkých žen z Krumlovského lesa

Stejně jako se postupem času vyvíjela technologie, projevilo se to i na vzhledu budek?
Lze říci, že do 50. let 20. století byly telefonní budky dřevěné a ze tří stran prosklené. V jejich horní části byl nápis telefonní automat. Od 60. let se v konstrukčním řešení začaly objevovat i další materiály, především kov a plast. Plexisklové „mušle“, které byly instalovány zejména ve vestibulech metra, řídčeji i volném městském prostoru, se uplatnily zejména v 70. a 80. letech. Na ulicích však převažovaly tradiční dřevěné a prosklené. V první polovině 90. let byly nahrazovány novým typem – ten měl kovovou konstrukci s prosklením, ovšem již bez dveřové konstrukce.

Třeba ve Velké Británii se červené budky staly symbolem na nejrůznějších předmětech. Byly naše telefonní budky něčím specifické oproti těm zahraničním?
Rakouské, později československé a naposledy české telefonní budky nebyly, myslím, ničím tak specifické či zvláštní jako třeba právě budky ve Velké Británii, které se vedle poštovních schránek staly ikonickou součástí britských měst i menších obcí. Byly, a snad ještě jsou, tak charakteristické, že se podle nich vyráběly upomínkové předměty pro turisty. U nás nikdy neměly zvlášť atraktivní vzhled, i když na druhou stranu nebyly ani nějak ošklivé.

Máme telefonní budky s něčím více spojené?
U nás je máme asi nejvíce spojené s érou socialismu, kdy byly poměrně hojně využívány. Bohužel zejména v období normalizace nebyly dobře udržovány. Typickým jevem se tehdy staly fronty, a to nejen na maso, ovoce či zeleninu, ale právě i na možnost si zavolat z telefonní budky. Pěkně to zachytila režisérka Věra Chytilová ve filmu „Panelstory aneb Jak se rodí sídliště“ z roku 1979, v němž je dobově charakteristická scéna se zástupem občanů tísnících se před telefonní budkou.

Konec telefonních budek. Zmizely už i z těch nejmenších obcí v kraji

Kdy dosáhla éra telefonních budek u nás svého vrcholu?
Podle oficiálních statistik dosáhl počet veřejných telefonních automatů svého maxima v roce 2001, kdy jich bylo v Česku evidováno 30 200. Tehdy byly nejen ve všech městech a větších obcích, ale i v malých vesnicích. Mobily ani internet ještě nebyly tak rozšířené jako o několik let později.

A právě následný rozmach mobilních telefonů odpískal budkám začátek konce …
Někde se mi podařilo dohledat, že v USA bylo v roce 1999 prý dva miliony telefonních budek, ale v roce 2018 již jen 100 tisíc. Z toho je zřejmé, jak rychle ubývaly telefonní budky, respektive v nich nainstalované telefonní automaty, a to právě vlivem rychle přibývajících mobilních telefonů. USA v tom měly, podobně jako i v zavádění jiných technologií, náskok před ostatním světem. Ovšem vzhledem k rychle se šířícím mobilům i v celosvětovém měřítku ani ostatní země nezůstaly o moc pozadu.