Šéf Agrární komory Doležal: Snížení dotací zemědělcům by znamenalo velký risk

Lidé zaregistrovali rostoucí inflaci zejména na potravinách. Zdražily sice i energie a pohonné hmoty, jejich ceny ovšem poté zase poklesly. U potravin to ale neplatí. Kdo může za to, že zůstávají drahé?
Není jednoduché na někoho ukázat a říci, že za to může právě on. Roli hraje více faktorů, mimo jiné ceny energií. Ty jsou potřeba k tomu, aby se ze základní suroviny staly zpracované potraviny. U nás je důvodem i poměrně vysoká koncentrace v maloobchodu, osm společností tady podle Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ovládá 90 procent trhu s potravinami, z toho dvě nejsilnější skupiny přes 50 procent. Funguje tady „oligopol“ a tam, kde je nízká konkurence, se cenou ve prospěch zákazníka nehýbe snadno.

Takže potraviny nezlevní?
Já si nemyslím, že by měly nějakým zásadním způsobem zlevnit. I když cena surovin šla dolů, u potravin nehraje tak výraznou roli. Pozorujeme to i my, protože nám výkupní cena obilovin, olejnin i mléka klesá. A na produkci, kterou právě sklízíme, jsou náklady nejvyšší, ať už to byla minerální hnojiva, nebo pohonné hmoty. Vycházejí totiž z ceny, která byla loni na podzim, kdy se porosty zakládaly, protože v zemědělské výrobě je vždy určitá setrvačnost.

Ukrajinské obilí české zemědělce nezničí, říká ekonom Tomáš Maier

Potraviny už tedy budou jenom zdražovat?
I já bych jako spotřebitel zlevnění uvítal, nicméně teď vidíme, že ceny potraviny asi jen tak neklesnou. Moc se nemluví o tom, že vysokou inflaci jsme museli my, ale i potravináři a maloobchod kompenzovat ve mzdách. I cena práce se na potravinách musí promítnout. Takže bych řekl, že by se růst cen potravin měl minimálně přibrzdit. Ne snad úplně zastavit, ale zase na druhou stranu těžko můžu říct, že bychom se měli vrátit na nějakou předchozí úroveň. Trh už asi takhle fungovat nebude.

Když v minulosti rychle rostly ceny pohonných hmot, nařídilo ministerstvo financí kontroly čerpacích stanic, zda si neúčtují příliš vysoké marže. Přivítali byste něco podobného také u obchodů s potravinami?
S nástroji, které máme, se toho dá dělat relativně málo. I v případě benzinových stanic to byla spíš otázka informovanosti zákazníka, aby znal pravý stav věcí a aby si mohl udělat představu, jak se kdo podílí na finální ceně, jaké jsou obchodní přirážky a marže, a uzpůsobil své spotřebitelské chování. Myslím si, že efekt byl spíš psychologický a že těch nástrojů má stát málo. Koneckonců i nový ministr zemědělství Marek Výborný řekl, že nehodlá být ministrem cen. Asi pochopil, že měl jeho předchůdce reálných možností, jak s cenami něco dělat, velmi málo, a proto v tomto směru nebyl až tak úspěšný.

„Zákon o cenách hovoří o nepřiměřené marži, ale vůbec ji nekvantifikuje.“

Proč je tedy podle vás stát v tomto směru bezzubý?
Zákon o cenách hovoří o nepřiměřené marži, ale vůbec ji nekvantifikuje. Takže se sice můžeme bavit o tom, že možná u některých subjektů docházelo k nějakému zneužívání výsadního postavení na trhu, ale vzhledem k tomu, že je to tak vágně formulováno, je otázka, co vlastně v danou chvíli stát může dělat. V 90. letech se říkalo, že všechno vyřeší neviditelná ruka trhu. Ale řešení vždycky není ve prospěch zákazníka. Na druhou stranu jsme viděli i několik případů v Evropě, například v Maďarsku, kde se to snažili extrémně regulovat, a nakonec byli, co se týká inflace, možná i šampiony.

Zemědělci ale mají velké zásoby z loňského roku. Proč jim ve skladech zbylo tolik obilí?
Co se týče základních polních plodin, tedy obilovin a olejnin, jsme soběstační. Naopak jsme odkázáni na export. Obilovin ročně potřebujeme vyvézt kolem 3,7 milionu tun. Loni i letos se to ale zkomplikovalo kvůli situaci na Ukrajině. Ta vyvážela větší část produkce, než bývalo zvykem, suchozemskými cestami přes střední Evropu.

Její tradiční odběratelé jako země severní Afriky nebo jihovýchodní Asie byli saturováni odjinud a velká část ukrajinské produkce skončila u našich tradičních odběratelů, jako jsou Polsko a Německo. Nám se nepodařilo vyvézt zdaleka vše, co potřebujeme. Se sklizní jsme teprve začali, ale odhaduje se, že letos bude minimálně průměrná, možná i lehce nadprůměrná. Rozhodně nedojde k žádné katastrofě, která by „vykryla“ to, že máme velké zásoby.

Přímo z farmy. Zemědělci na Olomoucku otevřeli vlastní obchod, zájem je obrovský

Okolo ukrajinského obilí se v uplynulých týdnech objevily různé fámy. Jak to tedy podle vás je s jeho kvalitou doopravdy?
Ten případ, který byl na Slovensku, konkrétně zmiňoval látku, která se jmenuje chlorpyrifos, kterou Evropská unie zakázala v roce 2020. Je to pesticid, který se tady do té doby používal. Takže je to otázka různých standardů, na které si stěžujeme. Vadí nám, že nás Evropa tlačí do čím dál větší ohleduplnosti vůči životnímu prostředí, a tedy do horšího konkurenčního postavení.

Pokud si na Ukrajině zemědělci mohou řepku chránit před hmyzími škůdci, mají pak vyšší výnosy. A je rozdíl, jestli z hektaru sklidíte 4,5 tuny, nebo jenom 2,5 tuny. Jenomže tím, že Evropa Ukrajině schválila bezcelní režim, se její produkce najednou stala součástí evropského jednotného trhu.

Takže přístup evropských institucí vás diskriminuje?
Upozorňujeme na to, že jsou tady nerovné podmínky. Někdo může používat něco, co my máme zakázáno, přesto tady nejsou žádná cla nebo jiná omezení. To nám vadí. Jiná věc ale je, když se toho chytne konspirační scéna a tvrdí, že vše, co se sem doveze, je automaticky jedovaté. Samozřejmě tam mohly být nějaké závadné šarže, třeba se sem dostávala i rok stará závadná produkce a mnozí pokoutní obchodníci to míchali s evropskou produkcí tak, aby to prošlo testy. Ale tvrdit, že by takových bylo sto procent toho, co se sem dováželo, by bylo klamáním veřejnosti.