"Jsou nyní zabíjeni, brutálně vražděni bezbranní nevinní; jsou utlačováni i lidé jiné rasy, jiného původu… Stojíme tváří v tvář neslýchanému vražednému šílenství národa!" pronesl 3. srpna 1941 ve svém kázání nesmírně populární německý biskup Clemens August von Galen.

Německý voják v kyjevské citadele
Kyjevský kotel plný krve. Dobytí ukrajinské metropole skončilo hrůzným masakrem

Upozorňoval na zrůdný nacistický program s kódovým označením "Operace T4", pod nímž se skrýval plán na první organizované masové vraždění, k němuž v Německu došlo - jeho cílem nebyli Židé, ani žádné jiné rasy, ale mentálně a tělesně postižení lidé, včetně malých dětí. Nacistický režim se rozhodl pomocí eutanazie "očistit árijskou rasu" od osob, které považoval za geneticky závadné a za finanční zátěž pro společnost.

Název Operace T4 odkazoval k berlínské vile v ulici Tiergartenstraße s popisným číslem čtyři, v níž sídlilo správní a organizační centrum celého tohoto zrůdného projektu.

Eutanazie začíná

Na podzim roku 1939 podepsal Hitler dokument, zmocňující lékaře k "usmrcování z milosrdenství", tedy k možnosti zkrátit život pacientům "považovaným podle nejlepšího lidského úsudku o jejich zdravotním stavu za nevyléčitelné". Ve skutečnosti však nešlo o ukracování utrpení nevyléčitelně nemocných, ale o nařízení masové vraždy všech mentálně nebo fyzicky postižených. 

"Harmonogram" celého zrůdného programu vytvořil ještě v témže roce doktor Viktor Brack. Program odstartoval systematickým zabíjením dětí, považovaných za „mentálně vadné“. Podle Brackovy směrnice byla po celém Německu a Rakousku vytvořena síť speciálně zaměřených pediatrických klinik se zvlášť najatým bezskrupulózním lékařským personálem, a veřejné zdravotní instituce začaly vyzývat rodiče zdravotně postižených dětí, aby své ratolesti svěřily do péče těchto klinik. Namísto léčby však jejich děti čekala smrtící dávka léků nebo byly ponechány smrti hladem.

Jeden z masakrujících vojáků v okamžiku střelby
Masakr na Krétě: vraždění vesničanů zachytil fotograf, sám některým pomohl utéct

Toto systematické vraždění se rychle rozšířilo i na dospělé pacienty ve veřejných i soukromých nemocnicích, ústavech pro duševně choré a v pečovatelských domech určených pro chronicky nemocné a staré lidi. Pokud byli shledáni jako "neperspektivní", následovala už jenom smrt.

V lednu 1940 pak nacistický režim "zefektivnil" eutanazii tím, že začal svážet pacienty do prvních šesti plynových komor spojených s krematoriem, což byl nový hrůzný vynález, jenž byl později ještě v daleko větší míře použit pro provádění holokaustu. Podle vlastních interních statistik projektu operace T4 bylo v období od ledna 1940 do srpna 1941 zavražděno v těchto šesti plynových komorách 70 273 lidí.

Dva esesáci: jeden to spustil, druhý to chtěl zastavit

Vůbec první známé zplynování proběhlo v lednu 1940 v plynovém zařízení v Branderburgu, a to pod dohledem válečného zločince a fanatického nacisty, esesáka Christiana Wirtha. Několik mentálně nemocných lidí zde bylo zavražděno oxidem uhelnatým. Plynové komory byly také v Branderburgu poprvé maskovány jako sprchy, což bylo opět "opatření", které se dočkalo mnoha nápodob.

Wirth, jemuž se pro jeho brutalitu a sadismu přezdívalo "Kristián Ukrutný", začal později působit ve funkci inspektora vyhlazovacích táborů a v roce 1943 byl převelen do Terstu, kde měl organizovat transporty tamějších Židů do koncentračních táborů. Na služební cestě do Rijeky ho však v Erpelle při přestřelce zlikvidovali jugoslávští partyzáni. 

Josef Jakobs začal po vypuknutí druhé světové války pracovat pro německou výzvědnou službu Abwehr, která od něj přijímala zprávy o situaci v Anglii
Poslední poprava v Toweru: Špion měl malý terč u srdce, tři střelci slepé náboje

Eutanazie mentálně postižených se významně pojí i s osudem dalšího příslušníka SS Kurta Gersteina, v jeho případě však zcela odlišným způsobem. Gerstein, původně důlní inženýr z Münsteru, sice vstoupil v roce 1933 do NSDAP, ale nebyl fanatický nacista. Naopak, coby člena ilegální organizace evangelické mládeže a přátel Bible ho v roce 1936 zatklo gestapo a ze strany byl záhy na to vyloučen. O zrůdné "operaci T4" se dozvěděl poté, co se její obětí stala jeho švagrová.

Gerstein se pod vlivem této rodinné tragédie rozhodl zjistit o vyhlazovacích záměrech nacistického Německa co nejvíc, což ho vedlo k žádosti o vstup do SS.

Ukrajina, první dny Barbarossy
Operace Barbarossa: Hitler předběhl Stalina a rozpoutal neslýchaná zvěrstva

Blíže k jádru věci se dostal poté, co si ve funkci vedoucího hygienického oddílu sanitní služby Waffen-SS dokázal poradit s tyfovou epidemií. K dezinfekci prostor napadených tyfovými bakteriemi totiž sloužil mimo jiné vražedný plyn Cyklon-B, a právě tento plyn začali nacisté od roku 1942 používat k vraždění v plynových komorách koncentračních táborů. Gerstein byl do táborů vyslán jako odborný dohled, a když zjistil, o co jde, snažil se na věc opakovaně upozornit západní mocnosti a současně zbrzdit dodávky plynu. Jeho úsilí se bohužel minulo účinkem, protože většina institucí a lidí, s nimiž vstoupil do kontaktu, jeho informacím nevěřila.

V roce 1945 se dobrovolně vzdal francouzské armádě, které předal o vraždění v koncentračních táborech podrobnou zprávu. I přesto byl uvězněn a v červenci 1945 nalezen oběšený v cele (dodnes se spekuluje, zda šlo o sebevraždu). Jeho zpráva se nakonec stala při norimberském procesu jedním z důležitých dokumentů dokládajícím holokaust.

Lidé začínají protestovat

Zatímco holokaust zůstal i přes Gersteinovu snahu až do konce války z velké části stranou veřejné pozornosti, proti nucené eutanazii začala brzy protestovat německá veřejnost. Zvláště zabíjení postižených dětí se nedalo utajit a jejich rodiče rozhořčeně protestovali. K veřejným vystoupením proti eutanazii se přiměli i někteří lékaři, soudci a církevní hodnostáři.

Nejslavnějším kritikem tohoto zrůdného systému se pak stal münsterský biskup Clemens August hrabě von Galen. Jeho odvážné kázání z 3. srpna 1941 se po Německu rozšířilo v tisících kopií.

Bruno Mussolini v letecké uniformě v roce 1941, kdy mu bylo 23 let. Téhož roku 7. srpna zahynul při letecké nehodě
Synovi Mussoliniho byl osudným let tajným bombardérem. Zabil ho náraz do budovy

"Zavedete-li zásadu, že smíte zabíjet 'neproduktivní' bližní, a začnete-li jednat podle ní, pak běda nám všem, až zestárneme a staneme se sami křehkými! … Pak už je nutné jen to, aby nějaký tajný edikt nařídil, že metoda vyvinutá pro duševně nemocné má být rozšířena na další „neproduktivní“ lidi … “ horoval biskup z kazatelny.

Hitler proti němu (pravděpodobně na Goebbelsovo doporučení) nijak nezasáhl, protože Galen se těšil v Německu obrovské celonárodní popularitě a jeho případné zatčení mohlo vyvolat rozsáhlé nepokoje. Německý diktátor navíc nechtěl jít do otevřeného sporu s katolickou církví, o níž chtěl udržet zdání, že je na jeho straně. Několik níže postavených kněží, kteří šířili Galenovo kázání, však pronásledováno bylo. 

Jesse Owens na stupních vítězů po vítězství zlaté medaile ve skoku do dálky. Tím, že šlo o afroamerického sportovce, se Owens stal důvodem hněvu nacistického vůdce Adolfa Hitlera.
Olympiáda pod hákovým křížem: Pro Hitlera byla propagací i ránou v jeho egu

Dne 24. srpna 1941 Hitler částečně kapituloval a nechal v Německu "operaci T4" pozastavit. Ne úplně - eutanazie dětí pokračovala v některých místech i nadále a v srpnu 1942 byl program obnoven v celé šíři, jen musel probíhat skrytěji než předtím. Architekt holokaustu Heinrich Himmler údajně jednou zalitoval, že tento program nebyl od začátku svěřen jeho SS. "My bychom se s tím uměli vypořádat tak, aby to mezi lidmi žádný zbytečný rozruch nevzbudilo," prohlásil.