Jednání zahájil předseda soudu Irving R. Kaufman a žalobu přednesl státní zástupce Roy Cohn, v té době známý hlavně díky svému přátelství se senátorem Josephem McCarthym. Ten si o rok dříve získal v USA celonárodní pozornost svým prohlášením, že má k dispozici seznam členů komunistické strany a špionského kroužku na ministerstvu zahraničí, což ovšem nijak nedokázal.

Na lavici obžalovaných usedli manželé Julius a Ethel Rosenbergovi, jejichž jména měla již brzy vstoupit do historie. Spolu s nimi byl souzen ještě americký inženýr Morton Sobell, jehož jméno dějiny naopak téměř zapomněly. Přesto to byl právě on, kdo mohl mluvit o štěstí – na rozdíl od obou manželů totiž přežil.

Obžaloba všechny tři vinila, že vyzradili Sovětskému svazu tajemství jaderné bomby. Čtvrtým obviněným, jenž se rozhodl spolupracovat s žalobci výměnou za nízký trest, byl Ethelin vlastní bratr.

Zamilovaní komunisté

Julius Rosenberg se narodil 12. května 1918, vystudoval elektrotechniku a od roku 1940 sloužil na radarovém zařízení americké armády. A také to byl komunista – dokonce vedl jednu z organizací Ligy mladých komunistů, kde se také v roce 1936 setkal s Ethel, s níž se o tři roky později oženil.

Ethel Rosenbergová, rozená Greenglassová, byla o tři roky starší než její muž, narodila se 28. září 1915. Oba manželé přitom měli společné to, že se sice narodili v New Yorku, ale do rodin židovských imigrantů z Evropy.

Také Ethel byla ambiciózní, toužila stát se herečkou a zpěvačkou, nakonec se ale uchytila jako sekretářka v přepravní firmě. A stejně jako jejího muže ji zlákalo komunistické hnutí – kromě společného členství v Lize mladých komunistů se oba již jako manželé stali uprostřed války, v roce 1942, i řádnými členy komunistické strany. Rok na to se jim narodil první syn Michael a čtyři roky po něm ještě druhý syn Robert.

V roce 1943 Julius z komunistické strany opět vystoupil, k čemuž ho pravděpodobně přiměla newyorská rezidentura sovětské tajné služby NKVD. Ta o něm díky jeho levicovým a prosovětským názorům již nějakou dobu věděla a došla k závěru, že se jí hodí více jako špion než jako komunista.

V témže roce zřídily Spojené státy v Novém Mexiku v místě zvaném Los Alamos laboratoř, v níž se začal rodit projekt úplně nového typu zbraně – atomové bomby. Jako strojník pracoval v této laboratoři také jistý David Greenglass. Mladší bratr Ethel Rosenbergové.

Julius, naverbovaný NKVD, požádal Greenglasse, aby pro něj začal získávat tajné informace, jež dále postupoval Rusům. Spojení mezi oběma muži obstarával coby kurýr Greenglassův známý Harry Gold. V létě 1944 doplnil tuto „špionážní buňku“ Morton Sobell, inženýr pracující na vojenských a vládních zakázkách ve firmě General Electric, která se významně podílela na americkém válečném úsilí. Sobell pocházel stejně jako Rosenbergovi z rodiny evropských židovských imigrantů a s Rosenbergem se znal od studií.

Začátkem roku 1945 se Rosenbergovi nadřízení dozvěděli o jeho někdejším komunistickém angažmá a následoval vyhazov. O rok později si proto spolu s Greenglassem otevřel opravárenskou firmu. Na rozdíl od svého švagra, který již nechtěl s další špionáží nic mít, však pokračoval ve výzvědné činnosti a vytvořil si širokou zpravodajskou síť.

Soud a rozsudek

V září 1949 vyzkoušeli Sověti vlastní jadernou zbraň a vyrovnali náskok, který před nimi USA měly. Americká tajná služba však v té době už věděla o tom, kde vzali informace.

V březnu 1950 byl britským soudem odsouzen nejvýkonnější sovětský špion v americkém jaderném programu, německý fyzik Klaus Fuchs, který se před Hitlerem uchýlil na sklonku 30. let do britské emigrace a od roku 1944 pracoval přímo v Los Alamos - přitom však zůstal přesvědčeným komunistou.

Fuchsův případ upozornil americkou kontrarozvědku mimo jiné na kurýra Harryho Golda, který pro NKVD zajišťoval spojení s Fuchsem i s Greenglassem.

V červnu 1950 byl Greenglass zatčen a rozhodl se mluvit. Na základě jeho svědectví putoval do vazby záhy i Julius Rosenberg a o dva měsíce později také Ethel. Sobell se pokusil zachránit útěkem do Mexika, ale v srpnu 1950 byl unesen a předán FBI.

Soud trval měsíc a skončil odsouzením všech obžalovaných. Rosenbergovi byli 6. dubna 1951 odsouzeni k trestu smrti, Sobell dostal 30 let vězení, Greenglass, který vše prozradil, 15 let.

Dne 19. června 1953 byli Julius a Ethel Rosenbergovi popraveni ve věznici Sing Sing na elektrickém křesle. Před smrtí údajně dostali nabídku, že dostanou milost výměnou za přiznání viny, oba prý ale odmítli a trvali na své nevině. Jejich poprava vyvolala ve společnosti velké spory, jež vlastně nikdy neutichly – podle mnohých se oba manželé stali obětí mccarthyovské protikomunistické hysterie a jejich vina nebyla přesvědčivě prokázána.

Greenglass byl propuštěn z vězení v roce 1960, Sobell o devět let později. V roce 2008, kdy mu bylo 91 let, přiznal v rozhovoru s The New York Times, že skutečně působil jako sovětský špion a že se na této činnosti podílel také Julius Rosenberg. Popravená Ethel však podle něj do špionáže zapojena nebyla.