Migranti ve Veľkém Krtíši: Slovensko jako uprchlická cestovka do Německa

Řeka Ipeľ tu není moc řeka, spíše takový větší potok. A most přes Ipeľ v obci Bušince, nebo jak jí říkají místní slovenští Maďaři Bussa, je spíše takový můstek. Pomalovaný v maďarských národních barvách vede přes hranici. Od místního hřbitova na slovenské straně k nevysokým kopcům v Maďarsku.

Nikdo to tu nehlídá, žádné vojáky ani policisty nezahlédnete ani na jedné straně hranice. Pro běžence, nelegální migranty, kteří se tudy vydávají na Slovensko, je tu zcela volná cesta. Mnozí však volí rovnou nedaleký silniční most. Má tu výhodu, že auta převaděčů je odvezou rovnou až k němu. A nemusí chodit pár kilometrů pěšky.

play_fill

Romové ve slovenském ráji. Ve státem postavené osadě Střelnice u obce Letanovce

Státy EU

Místním se na ně ale zvyká těžko. „Byl to hodně nepříjemný zážitek, když jsem šla ráno do práce a u autobusové zastávky jich tam bylo tak dvacet. Nic mi neudělali, ale nevíte, co se může stát. Někdy trvá i několik hodin, než si po nahlášení policii pro ně policajti nebo armáda přijedou,“ říká pětadvacetiletá Valerie, která jezdí z Bušinců do práce do Veľkého Krtíše.

Migranti za plotem daleko od města

Jedenáctitisícový Veľký Krtíš byl téměř celý postaven v padesátých až osmdesátých letech jako socialistické hornické město. Zapadlá paneláková okresní metropole asi deset kilometrů od hranic s Maďarskem podobný zájem novinářů jako dnes zažila naposledy v roce 1962, kdy se tu otevíral nový hnědouhelný důl. Nyní sem jezdí novináři ve velkém kvůli migrantům, protože právě sem do provizorního uprchlického tábora svážejí uprchlíky z velké části slovensko-maďarské hranice.

Tábor vznikl v polorozpadlém bývalém průmyslovém areálu na konci železniční vlečky, víc než kilometr od posledních domů města, na konci rozbité asfaltky. Za plotem na několika stovkách metrů čtverečních jsou provizorní ubytovací a stravovací zařízení. Běžence sem sváží policie i armáda, která má na povel celý tábor. Tady dostanou běženci jídlo, mají tu sprchy, záchody, noclehárny.

A především je tu zaregistrují. Následně dostanou povolení o legálním pobytu na Slovensku na třicet dní. Tento systém zavedla před více než pěti lety vláda expremiéra Roberta Fica ze strany Smer, favorita voleb na konci září a dnes největšího bojovníka s migranty.

Nehlídaná hranice

Úřednická vláda L'udovíta Ódora poslala na slovenskou hranici s Maďarskem po dlouhém váhání pět stovek vojáků a pokusila se zrušit vydávání zmíněného třicetidenního povolení k pobytu. Marně. Zcela rozložený parlament to v půlce září odmítl schválit.

Slovenští vojáci a policisté proto fungují dál jako taková migrační cestovka pro běžence. A taky k tomu tak přistupují. „Nehlídáme hranici, protože jsme to nedostali jako rozkaz. Jen svážíme běžence, které nám lidé nahlásí,“ svěřuje se pod podmínkou anonymity jeden z vojáků ve Veľkém Krtíši. „Kdyby chtěli, tak hranici uhlídat mohou. Když byl covid, tak přes ni neproklouzla ani myš. Ale teď jim je to prostě jedno,“ říká mladá vesničanka z Bušinců.

close info Zdroj: Deník/Luboš Palata zoom_in Tábor pro migranty u Veľkého Krtíše

Počty běženců přitom neklesají. „Je to pořád stejné, několik stovek denně,“ říká mladý voják u brány uprchlického zařízení u Veľkého Krtíše, kam je svážejí. Slovenská registrace je dost pofidérní. „Za majitelem hotelu přišla před několika dny skupina běženců. Chtěli se ubytovat. Měli nějaký registrační papír a všichni na něm měli stejné jméno a stejné datum narození,“ líčí recepční Janka jednoho z místních ubytovacích zařízení.

Nechceme je tu potkat

Vzhledem k tomu, jak to tu funguje, nemají běženci žádný důvod být agresivní, protože jim vlastně Slovensko jen pomáhá v jejich cestě do Německa. Proto s nimi nejsou ani ve městě žádné problémy. „Po pravdě řečeno, já ani nikdo z mých známých žádného z nich neviděl. Víme, že v táboře jich jsou stovky, ale tady ve městě je nepotkáte,“ tvrdí kyprá čtyřicátnice Katka na jarmarku na oslavu hornického svátku.

Část prodejců tu mluví spíš maďarsky než slovensky, dokonce i billboardy maďarské menšinové strany Aliance tu jsou nejdřív v maďarštině a až potom ve slovenštině. Mezi etnickými Slováky tu před volbami na konci září vede Fico. A to paradoxně přesto, že za dnešní migrační vlnu může. „Volím ho ne kvůli migrantům, spíš proto aby byl klid. To, co tu vládní politici předváděli poslední tři roky, byl děs,“ srovnává dobře oblečený třicátník.

play_fill

Na konci Evropy. Východ Slovenska stále ještě žije v minulém století

Státy EU

Je šest hodin a na jarmarku, největší zdejší akci roku, pomalu balí. Veľký Krtíš, kde se uhlí přestalo těžit už před roky a dnes ho připomíná jen pomník s důlním strojem, se vrací ke své nudné šedé sídlištní realitě. Jen někde v podvědomí většiny zdejších lidí zůstává, že další noc přijdou další migranti. Ale doufají, že tak jako dosud ve městě žádného nepotkají. Pokud možno nikdy.