Kliknutím zvětšíteDo filmové Mekky v Los Angeles vstoupil Disney s naivními tužbami. Chtěl být spisovatelem nebo režisérem, nouze ho ale přiměla vrátit se k tomu, co uměl v té době nejlépe - ke kreslení. Pronajal si u strýce garáž a začal pilovat Alenku, kterou sem přenesl ze studia v Kansas City. Dostala podobu seriálu (Alice in Cartoonland), který podpořila jeho dřívější „mecenáška“ z Kansasu Margaret Winklerová.
Kterou postavičku od Disneyho máte nejraději? Hlasujte v anketě pod článkem.
Disney kombinoval živou dívenku s kreslenými postavičkami, kvůli omezeným výrobním podmínkám však nemohl být seriál (jenž měl se známou Carrollovou knihou společnou až na několik detailů jen hrdinku) nikdy zcela dokonalý. Disney tím trpěl. Už tehdy se u něj projevila posedlost, která provázela celou jeho kariéru – touha po absolutní technické dokonalosti. Sváděl kvůli tomu časté hádky s bratrem Royem, který později hlídal ve společném studiu finance a smlouvy.
Svatba
Než vstoupil na scénu Králík Oswald i nový producent, za něhož se provdala Winklerová, Charles Bear Mintz, stihl se Disney „zaplést“ s novou písařkou Lillianou a vbrzku oženit. Jelikož byl na poli lásky stejně nezkušený jako ve filmovém byznysu, zato vzorně vychovaný, považoval několik polibků za vážnou záležitost a šel se představit jejím rodičům.
Svatba se konala roku 1925 a nejen jedna, o pár měsíců dříve se oženil i Waltův bratr Roy. Přípravy na svatbu provázela dle Disneyho knižních pamětí půvabná výměna názorů mezi budoucími manžely.
„Myslíš, že jsou pro nás důležitější svatební prstýnky, nebo nové auto, miláčku?“ otázal se Walt Lilliany (Ford, který jeho malé studio vlastnilo, v tu dobu už příliš nesloužil). „Prstýnky, samozřejmě,“ odtušila budoucí nevěsta. Nebylo co dál řešit. Předmanželský dialog nicméně Disneyho inspiroval a později vtipný model použil v různých variacích ve svých animovaných filmech.
Málo romantický králík
Ve studiu se mezitím schylovalo ke změně. Seriálová Alenka se producentu Mintzovi střídavě líbila a nelíbila, upozorňoval na slábnoucí komerční úspěch v kinech, vedl s Waltem různé debaty a udržoval ho v napětí ohledně dalších financí. Autor Alenky měl však už v té době v hlavě jiné nápady. Výpravy do exteriérů a potíže s natáčením s dětmi ho vysilovaly, měl chuť vymýšlet gagy a k tomu Alenka příliš velký prostor nedávala. Když přišlo studio Universal za Mintzem, že by mohl vzniknout seriál o králíkovi, dostal Walt další šanci.
Oswald, šťastný králík se zrodil roku 1927, sklidil ale kritiku. „Málo romantický, příliš starý a obtloustlý,“ zněl ortel producentů z Universal Pictures. Disney zareagoval pružně, a tak se posléze z jeho studia vyloupl králík optimista (kreslil jej jako předchozí postavičky Ub Iwerks), který se dočkal šestadvaceti dílů a reklam na bonbonech i knoflících.
Disneyovi pořídili na splátky dům v tudorském stylu, vše vypadalo slibně. Když však odjel autor jednat o dalších smlouvách s Mintzem, ten mu nabídl méně než Disney žádal. Navrch zjistil, že autorská práva na Oswalda nemá on, jak se domníval, ale společnost. Nemůže s ním tedy nijak disponovat ani hledat jiné partnery. Mintz si ke všemu smluvními podpisy dopředu pojistil spolupráci s většinou Waltových animátorů.
Film s myší? Ne!
Walt se s Mintzem rozešel a umínil si zatraceně dobře hlídat svou značku. Pod jakýmkoli novým nápadem stálo: Walt Disney. Nastal čas pro Mickeyho. Inspirací mu byly vzpomínky na čas, kdy kreslil v Kansasu reklamy a další etudy, zatímco v koši na papír řádily myši. Jednu chytil a kreslil. Říkal jí Mortimer. Pro animovaného hrdinu se ale jméno nehodilo, a tak se objevil Mickey. Jeho první film se jmenoval Parník Willie, na obchodní úspěch si ale musel myšák počkat. „Film s myší? Děkujeme, ne,“ reagovali distributoři v New Yorku, kde Disney nového hrdinu nabízel.
První dva filmy propadly. Do toho vtrhl do kin s velkou pompou zvukový film. Disneymu bylo jasné, že další myší příhody už nemohou být němé. K prvním filmům hráli na harmoniku nebo trubku sami pracovníci studia, pak přišly nahrávky s orchestry a nové vyjednávání o penězích – s muzikanty, distributory, spořivým bratrem Royem.
Myšák se v kinech líbil, Walt se radoval a domlouval nadšeně další hudebníky, mimo jiné skladatele Carla Stallinga. Roy na jeho žádost odesílal peníze. Jak uvádí Boris Jachnin v knize Walt Disney, bratr se ho po návratu z New Yorku suše tázal: „Nebyl ten zvuk moc drahý?“ „Hrozně,“ připustil Walt. „Jak se ti vůbec povedlo tak rychle uvolnit peníze?“ „Prodal jsem tvou káru,“ pravil věcně Roy.
Zákon pro myšáka
Mickey zkrátka nebyl zadarmo. Ale investice se vyplatily. Myšák ovládl filmová plátna. Tančil, létal, kormidloval, brnkal na piáno Rachmaninova, sem tam někoho bacil po hlavě a především okouzloval svou obyčejností. Byl jako každý divák v kině. Měl svou Minnie a jednoduchý humor.
Poezii a lehkou satiru si Disney dopřával jinde, natáčel mimo jiné Směšné symfonie, z nichž vynikl zejména Tanec kostlivců. Absurdní show na vesnickém hřbitově byla ironickou odpovědí na tehdejší kýčovité hollywoodské podívané v kinech. Mickey nicméně zůstával obchodním favoritem. V roce 1930 se na něj dokonce přijel podívat při návštěvě Hollywoodu sovětský režisér slavného Křižníku Potěmkin Sergej Ejzenštejn a traduje se, že se v sedačce válel smíchy.
Přesto i s Mickeym udělal Disney tvrdou zkušenost. Kvůli zvukovým nahrávkám se spojil s dalším pirátem v oboru Powersem, který si ho smluvně zavázal na dlouhé roky a omezoval jeho kreativitu i výdělky. Přicházel o peníze z prodeje hraček, balicího papíru, tužek a dalších výrobků těžících z úspěchu postavy. Navíc nemohl nakládat s jeho osudem, jak chtěl. Producenti si přáli, aby mluvil spisovně, zdravě jedl, chodil v čistých kalhotách a zbytečně neriskoval. Walt se točil v soukolí – jeho neutuchající tvůrčí nápady narážely na zvyšující se výdaje na filmy a nemilosrdný tržní systém i praktiky ostřílených vlčáků ve filmovém průmyslu. Ve třiceti se poprvé zhroutil.
Myšák Mickey za kormidlem svého úspěchu
A tak se do věci znovu vložil praktický a šetrný Roy. Najal právníky a založil kancelář, která začala práva na použití filmových postaviček prodávat, začaly se měnit smlouvy. Díky důkladnému právnímu ošetření se časem stal z Mickeyho fiktivní „miliardář“. Podle časopisu Forbes dnes vydělává studiu 5,8 miliardy dolarů ročně. Jako první animovaná postava má od roku 1978 hvězdu na chodníku slávy. A dokonce vlastní zákon nesoucí neoficiálně jeho jméno. Ten, který naposled lhůtu pro ochrannou značku prodloužil (po silném lobbingu Disney Studia v senátu i sněmovně), podepsal v roce 1998 Bill Clinton.
Mimochodem, vyprší právě letos.
Kterou postavičku od Disneyho máte nejraději? Hlasujte v anketě:
Nahrává se anketa …
Tipy na víkend
9
3
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
