„V počtech vyměněných stříkaček jsme zaznamenali nárůst v řádech tisíců. Za loňský rok jsme v lednu a v únoru vyměnili dva tisíce stříkaček. Letos to bylo za stejné období o čtyři tisíce více,“ řekla vedoucí K-centra v Jeseníku Soňa Rozborilová. Centrum poskytuje služby lidem závislým na nealkoholových návykových látkách.

Použitých stříkaček je tolik, že jich pracovníci kontaktního centra týdně zlikvidují dva až čtyři kbelíky. Za celý loňský rok vyměnili 21 tisíc jehel. „V Olomouci jich vymění 45 až 50 tisíc ročně. V jesenickém okrese přitom žije pětkrát méně lidí než v olomouckém,“ uvedl pro dokreslení závažnosti situace předseda sdružení Darmoděj Josef Vondrka, které se protidrogovou problematikou v regionu zabývá.

Zhoršení situace na drogové scéně na Jesenicku dokresluje i počet klientů, kteří se ze závislosti léčí v psychiatrické léčebně v Bílé Vodě u Javorníka.

„Zaznamenali jsme nárůst žadatelů o lůžkovou léčbu. Máme klienty z celé České republiky, přímo z Jesenicka se tu léčí tři až čtyři lidé, což není obvyklé. Dříve to býval tak jeden člověk,“ řekl ředitel léčebny Petr Jeřábek.

Denně v průměru služeb jesenického kontaktního centra využije sedmnáct lidí. Kolik lidí je v regionu drogově závislých, nedokáže vedoucí centra odhadnout.

„Je skupina klientů, kteří nechtějí být vidět. Je také řada lidí, kteří berou drogy doma. Raději si jdou koupit stříkačky do lékárny, než by přišli k nám, protože se bojí ztráty anonymity“ vysvětlila Rozborilová.

Mezi narkomany na Jesenicku je drogou číslo jedna pervitin.

„Například na kokain nedosáhnou, protože je pro ně finančně nedostupný,“ říká Rozborilová.

Svou roli také hraje také blízkost Polska, kde neplatí tak přísná omezení jako v České republice na nákup léků s pseudoefedrinem. Tato látka je přitom surovinou pro výrobu pervitinu.

„V Polsku existují dodavatelé, kteří tyto léky prodávají po celých krabicích. Zákazníci se s překupníky setkají na půl cesty, náklady jsou minimální. Navíc na Jesenicku žije spousta lidí, kteří dokáží pervitin vyrobit,“ popisuje běžnou praxi Rozborilová.

Nezaměstnanost, odlehlost regionu, krachující rodiny. I proto je na Jesenicku tolik narkomanů

close zoom_in Jsou mezi nimi lidé bez domova, ale i matky s dětmi. Mohou to být i vaši sousedé. Počet lidí závislých na drogách na Jesenicku za poslední měsíce znatelně roste.

Uživatelé drog tvoří podle vedoucí jesenického kontaktního centra Soni Rozborilové velmi různorodou skupinu.

„Někteří jsou bez domova, občas pobývají na azylovém domě a mají jen to, co nosí na sobě. Pak jsou ale i lidé, kteří chodí do práce nebo do školy. Mezi našimi klienty jsou také matky závislé na drogách, které žijí v bytě a mají v tomto směru zázemí,“ říká.

Říci, jak vypadá typický narkoman, podle Soni Rozborilové nejde.

„Jiné jsou ženy, jiní jsou studenti. Specifický je příběh i každého bezdomovce. Většinou jsou to ale lidé, kteří měli problémy v rodině. V řadě případů se objevuje zneužívání, málokdy pocházejí z fungující rodiny,“ dělí se o své zkušenosti.

Společné mají lidé závislí na drogách i problémy.

„Nemají jídlo, nemají kde bydlet,“ zmiňuje Rozborilová některé z nich. Příběh některého ze svých klientů však nechce říci. „Byla bych nerada, aby se v tom někdo poznal,“ říká. Odkazuje se na skutečnost, že v tam malém regionu, jako je Jesenicko, se lidé navzájem dobře znají.

Právě uzavřenost je pro drogovou scénu na Jesenicku typická. K neutěšené situaci přispívá i dlouhodobá nezaměstnanost řady lidí, kteří nezvládají svou sociální situaci.

„S některými klienty je to složité,“ říká. „Pomůžeme jim vyřídit doklady, zaregistrovat se na úřadu práce. Oni tam ale nedochází, proto je vyřadí z evidence, následně ztratí občanku,“ popisuje bludný kruh řady svých klientů Rozborilová.

V mnoha případech pracuje s lidmi, kteří nejsou schopni pracovat, nemají motivaci k práci nebo sílu se léčit.

„Procento abstinujících je mizivé,“ připouští. „Někdo to zkouší opakovaně než déle abstinuje, někomu se to nepovede nikdy,“ říká.

Podle ředitele psychiatrické léčebny Petra Jeřábka v Bílé Vodě u Javorníka je ale složité o procentech vyléčených hovořit. Záleží podle něj na stanovených kritériích.

Prvním stupněm léčby je takzvaný detox. Trvá přibližně měsíc a má za cíl, aby závislý přestal brát drogu a fyzicky se zotavil. Pokud chce zásadně změnit svůj životní styl, nastupuje do několikaměsíční léčby.

„Ze sta lidí, které přijmeme, jich padesát pokračuje na dlouhodobou léčbu a z nich polovina léčbu dokončí. Kdo dokončí léčbu, u něj už můžeme hovořit o setrvalém přínosu,“ říká Jeřábek.

Kromě samotné výměny jehel poskytuje jesenické K-centrum svým klientům také hygienický servis. Mají možnost se zde umýt, občerstvit, řešit se sociální pracovnicí své problémy s úřady nebo si jen popovídat.

„Jehlu si narkomani seženou vždycky. Pokud nebudou mít možnost ji vyměnit, použijí ji opakovaně, budou si ji mezi sebou půjčovat. To by mohlo vést k nekontrolovatelnému šíření infekčních nemocí,“ obhajuje společenský přínos své práce Rozborilová.

„Existuje mýtus, že podporujeme drogově závislé, když jim vyměňujeme stříkačky. Ve skutečnosti chráníme okolní společnost. Jsou to tisíce stříkaček, které nám naši klienti přinesou. Je důležité, aby nezůstaly ležet venku,“ zdůraznila.