Hana Geroldová tam pracuje v mezinárodním týmu projektu na budování studní. „Vy se máte,“ řekla výtvarnice její matce v Šumperku. „Pojeďte se mnou,“ zněla odpověď.

Věra Kovářová neváhala a jela. O své dojmy a zážitky se ve středu večer podělila s návštěvníky Vily Doris jako host v pořadu Via Lucis.

Ve vyprávění a v komentáři k několika stovkám fotografií stvořila plastický a barvitý obraz země, která je sice velmi chudá, ale nesmírně půvabná, civilizovaná a navíc má štěstí na demokratický režim. Také islám tu má umírněnou podobu; ženy nechodí zahalené, jezdí na motorkách a pracují.

„Projeli jsme zejména jih země, navštívili i několik škol, řadu vesnic s domy postavenými z hlíny, památkově chráněnou hliněnou mešitu v Djenne, sídla kmene Dogonů zapsaná mezi památky UNESCO a taky hlavní město Bamako. Na venkově není elektřina, takže veškerá aktivita se řídí světlem. Po západu slunce všechno utichne a je slyšet jen cvakání mobilů. Ty mají všichni, zřejmě s napájením na baterie,“ vyprávěla Věra Kovářová, která už léta žije v Rejcharticích.

Oku výtvarnice lahodila hliněná saharská architektura a především barvami kypící oblečení mužů i žen ušité z batikovaných látek. Právě batikování, ale také výrobě nádherné keramiky se velké množství maliských žen věnuje. „Ženy byly nesmírně půvabné a zručné, neustále jsem je se zájmem sledovala. Vždycky večer v našem bungalovu jsem sedla ke skicáři a po paměti je kreslila. Sednout si na ulici a malovat přímo v terénu jsem se neodvážila. To bych vzbudila pozdvižení. I bez toho budí každý běloch pozornost, protože jich tam moc není.“

Čtrnáct kreseb, které při pobytu v Mali vznikly, si návštěvníci besedy mohli prohlédnout cestou do sálu v Galerii na schodech. Věra Kovářová jim předvedla také trofeje, které si z Mali přivezla, a nabídla tamní oblíbené pití - silný a sladký mátový čaj.

Země v západní Africe ji uchvátila: „Nedívala jsem se kriticky na to, co tam nefunguje, ale vnímala to, co se mi líbilo, a byla jsem nadšená.“