„Vidíte, tady mám tu parádu, která mi zůstala,“ ukazuje Alena Hojgrová pár dní po Novém roce na devět kostýmů pověšených na skříních v obývacím pokoji panelákového bytu.
„Na podzim jsem jich udělala kolem třiceti. Začínám ale šít vždycky už v lednu, na příští rok. Šiju vždycky od ledna do března a pak od konce září do poloviny prosince. V létě u toho sedět nehodlám,“ popisuje vitální seniorka.
V roce 2016 zareagovala na výzvu, kterou zábřežská Charita uveřejnila ve farním časopise.
„Říkala jsem si, že by to byl dobrých nápad, vždyť mám tolik různých látek a zbytků za ta léta. Ušila jsem obleky, zanesla jsem je na Charitu a tam mi řekli: ‚Jé, to je krásné, to nám nikdo takhle nezdobil.‘ Tak jsem šila i v roce 2017 i předloni. Loni jsem skončila sedmnáctého prosince,“ říká.
Doba šití? Záleží na složitosti
Švadleně v důchodu trvá zhotovení jednoho obleku od jedné do několika hodin, záleží na složitosti motivu a výzdoby.
Když vyčerpala látky ze svých zásob, oslovila rodinu. Nyní jí věnovala velké množství nepoužitých látek dárkyně z Čech.
„Toto je brokát, to jsou hedvácké slotery,“ ukazuje na různé druhy tkanin. „Pokud se ke kostýmu budou lidé chovat slušně, vydrží hodně. Padesát let u této látky není nic,“ dodává.
Většinu kostýmů vyrobila Alena Hojgrová pro zábřežské koledníky, o příspěvek v jejích oděvech ale chodí prosit i skupinky v Pivoníně, Dubicku, Kosově, Nemili či v několika vesnicích na Opavsku.
„Loni jelo šest kostýmů ještě na Slovensko. Máme tam rodinu, pochází odtud snacha,“ vyjmenovává švadlena, kam putovaly její výtvory.
Dosud jich vyrobila 222. Vše dobrovolně a zadarmo.
„Jestli budu zdravá a živá, říkám si, že na podzim bych zase něco dělala. Hlavně turbany, o ty byl velký zájem,“ uzavírá.