„Když jsem začínal s programováním, bylo západní pobřeží Spojených států místo, kde se vývoj výpočetní techniky hnal hodně dopředu. Měl jsem to štěstí, že jsem tam mohl být,“ říká.

Aleš Holeček odmaturoval na jesenickém gymnáziu v roce 1988. Byl přijat na České vysoké učení technické, kde ve třetím ročníku přestoupil na katedru počítačů. Specializoval se na počítačovou grafiku. Jeden z odborných článků, který publikoval v rámci postgraduálního studia, se dostal do rukou firmy, která v té době vznikala v Santa Barbaře v Kalifornii a zabývala se grafikou na osobních počítačích.

„Měl jsem možnost se se zástupci té firmy setkat. Šel jsem na schůzku s tím, že by se mi líbilo, kdybych u nich mohl být přes léto internistou. To je v Americe stáž pro studenty vysokých škol. Po nějakých pohovorech a testování mi řekli, že mi místo internisty nabídnout nemůžou, ale pokud bych u nich chtěl pracovat, nabídli by mi normální zaměstnání,“ popisuje Aleš Holeček.

Se svým životním příběhem se podělil koncem května se studenty jesenického gymnázia v jednom z internetových setkání z cyklu Besedy z gauče.

První firma? Na 3D modelování

Firma, v níž od poloviny devadesátých let pracoval, vytvářela inovativní grafické aplikace a uživatelská rozhraní. Jako řada dalších technologických společností podlehla na přelomu devadesátých a nultých let takzvané internetové bublině. Spolu s několika kolegy Aleš Holeček založil vlastní společnost zaměřenou na 3D modelování.

„Okolo roku 2000 jsme vybudovali první komerční 3D skener. Dokonce jsme tu technologii licencovali firmě Minolta. V Princetonu, kam jsme se přestěhovali, jsme se seznámili s několika vědci z bývalého Sovětského svazu. V původním 3D skeneru byla digitální kamera a zařízení z ruského tanku, které měří vzdálenost od tanku k cíli. Jeden z těch vědců byl poměrně známý ruský nukleární fyzik. Ten byl schopen to měřicí zařízení nějakým způsobem sehnat,“ popisuje Aleš Holeček.

Auta pro reklamy

Skener dokázal vytvářet 3D modely rychlostí jeden obrázek za minutu.

„To zařízení se poměrně ujalo. Dokonce jsme si v Los Angeles postavili hangár, kde jsme byli schopni skenovat auta na reklamy. To je poměrně lukrativní byznys. Všechny firmy vyrábějící auta potřebují mít reklamy, většina z nich je vytvořena přes počítač. Potřebovali mít velmi rychle kvalitní modely aut. My jsme k jejich pořízení měli obrovský otočný stůl, na který se dalo vozem zajet. Když nám vůz přivezli v šest hodin večer, v šest ráno jsme pro ně měli 3D model s přesností zhruba milimetr,“ líčí Aleš Holeček.

Společnost, kterou spoluzaložil, spolupracovala v oblasti technologií spojených s 3D modelováním s firmami jako Ford, Sikorsky nebo Sony. Jednou z těchto firem byl také Microsoft. Po nějaké době diskusí s lidmi z Microsoftu se rozhodl ze své společnosti, která se z původních osmi zakladatelů rozrostla na zhruba čtyři sta lidí, odejít.

Hurá na "windowsy"

„Mým prvním úkolem v Microsoftu bylo pracovat na bezpečnosti Windows. Vedl jsem část týmu, který se zabýval vylepšením bezpečnosti operačního systému Windows XP,“ říká o své první misi v jedné z největších technologických firem světa rodák z Česka.

U operačního systému Windows Vista měl za úkol vývoj grafické části. „Hned poté jsme začali pracovat na Windows 7. V té době jsme v Microsoftu jednak prodávali operační systémy koncovým uživatelům, jednak prodávali Windows server. Já byl odpovědný za vývoj sedmiček pro osobní počítače,“ popisuje Aleš Holeček, jako by šlo o práci jako každou jinou. Aktuálně je odpovědný za kancelářský balík Office.

Aleš Holeček žije ve státě Washington na západním pobřeží Spojených států. Na Jesenicko se vrací. „V Jeseníku stále bydlí moji rodiče, při každé příležitosti se u nich zastavím, abych je viděl. Poměrně mi ten kraj chybí, protože jsem se v něm narodil a vyrostl,“ přiznává.

V době besedy vedené stylově přes komunikační platformu Microsoft Teams pobýval ve svém bydlišti v Redmondu. Kvůli pandemii koronaviru pracoval on i jeho manželka z domova. Říká, že oproti devadesátým letům se práce v IT změnila.

„Když jsem začínal, v České republice se toho co se týká velkého programování moc nedělo. Západní pobřeží Spojených států bylo místo, kde se vývoj výpočetní techniky hnal hodně dopředu. Měl jsem to štěstí, že jsem tam mohl být. V dnešní době jsou možnosti zásadně jiné. Například velká skupina lidí, kteří budují Microsoft Teams, sedí v Praze,“ uzavírá Aleš Holeček.