Životních peripetií si prožil víc než dost. Jeho manželství skončilo po deseti letech krachem. Později jej opustila přítelkyně, když měl vážné zdravotní komplikace a na několik měsíců se ocitl v léčebně.

Jediné útočiště Jiřímu poskytla loni v dubnu Armáda spásy. Nyní se mu podařilo získat práci, a tak se snaží postavit na vlastní nohy.

„Pomáhám ve speciální škole Pomněnka. Na starosti mám zahradu – to je práce, kterou jsem vždycky dělal. Nejsem totiž vyučený, po základní škole jsem hned nastoupil do práce,“ říká Jiří.

Věří, že si časem opět najde vlastní bydlení.

„Zatím na to ještě nejsem připravený. Jsem rád, že jsem našel lidi, kteří mi velmi pomohli,“ dodal Jiří.

Díky Armádě spásy naplnil také své duchovní potřeby a stal se členem této organizace.

Lidé mají mylnou představu, že klienti Armády spásy v ubytovně tráví čas poleháváním, ale opak je pravdou.

„S každým z nich individuálně pracujeme a snažíme se najít cestu k novému startu do života. To znamená, aby si aktivně hledali práci a pak i vlastní bydlení,“ vysvětlila vedoucí azylového domu Armády spásy Taťána Pospíšilová.

„U pana Jiřího bylo evidentní, že jej práce jako sekání a údržba zeleně těší, tak jsme mu pomohli se sháněním takového místa. Protože se zatím jedná o sezonní práci, pomáhá také třeba při rozvážení obědů nebo v kuchyni,“ dodala.

Jiří se už těší na jaro. Ve škole mu totiž slíbili, že pokud počasí dovolí, může na zahradě začít pracovat dřív.

K problémům lidí na ulici také: Bezdomovce vyhodí, ale brzy jsou zpět