Zakladatel babyboxů Ludvík Hess si vzpomíná na pouhé dva případy, kdy bylo do babyboxu dítě odloženo i s rodným listem. „První děťátko byla v roce 2006 Soňa, poslední děťátko bylo u vás v Šumperku. Asi bych věděl, kdyby někde bylo odloženo další takové dítě. Je to výjimečná záležitost,“ konstatoval.

Křestní jméno chlapce je známo. Šumperský deník se ho vzhledem k velké citlivosti celého případu však rozhodl neuvádět.

Podle Ludvíka Hesse je známá identita dítěte přitěžující okolností pro průběh jeho eventuální adopce.

„OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí, pozn. red.) a opatrovnický soud musí vzít do celé hry také biologické rodiče, čímž se to zkomplikuje. Oni se musí napřed vzdát rodičovství, což v případě děťátka bez identity není. Byl to asi pokus být seriózní, ale určitě tím věci neprospěli,“ dodal Ludvík Hess k přibalení důležitého dokumentu.

Mluvčí města Šumperka není k okolnostem konkrétního případu oprávněna podávat informace.

„Obecně lze říct, že děti míří do procesu osvojení. To, že chlapec z babyboxu měl u sebe rodný list, tento proces osvojení prodlouží,“ uvedla Soňa Singerová.

Prvním z pouhých dvou odložených dětí, kteří u sebe měli rodný list, byla v únoru 2006 pětitýdenní holčička Soňa. Její matka vložila do schránky v Praze i rodný list a dopis, ve kterém vysvětlovala své rozhodnutí. Holčička měla putovat k adopci, matka si ji ji však odnesla domů o několik hodin dříve, než měla podepsat souhlas k adopci.

Současný chlapec je v pořadí čtvrté dítě, které někdo v babyboxu v Šumperku zanechal. Naposledy personál nemocnice dítě ve speciální klimatizované schránce nalezl v dubnu 2012. Pojmenováno bylo Martin. Předtím byly v babyboxu nalezeny dvě holčičky, Kačenka a Martinka.

Babybox v Šumperku funguje od roku 2009. V roce 2017 byl vyměněn za vylepšené zařízení nové generace.

Babyboxy mají předejít ohrožení zdraví a životů odkládaných dětí. Mají však i kritiky, kteří tvrdí, že odporují Úmluvě o právech dítěte. Například právu na jméno, totožnost, státní příslušnost a právu znát své rodiče.