Zahradou Mateřské školy ve Velké Kraši se předposlední den před koncem tábora ozýval dětský smích. Děti měly na programu indiánský den a tak všude pobíhali malí hrdinové a slečny oblečení do vlastnoručně ušitých indiánských obleků. V čelence snad nikomu nechyběla barevná péra. Menší děti se nejraději proháněly na tříkolkách, kluky lákal výcvik v lukostřelbě.

„Pozor, před tebou je cvrček,“ varoval kamaráda jeden ze starších chlapců.
Mezi svými vrstevníky patří mezi uličníky, který rád budí strach. V kolektivu dalších dětí se však zcela proměnil. „Nemáme s chováním dětí žádné problémy. Jsou hyperaktivní, ale s tím musíme počítat,“ prohlásil vedoucí jedné skupiny Rudolf Dubovan.

Přestože většinu táborníků tvořily romské děti, s žádným rasismem se zde vedoucí potýkat nemuseli. „To v žádném případě, vše dělají táborníci společně,“ prohlásila vedoucí tábora Jitka Zdražilová.

Pro děti měli vedoucí nachystaný bohatý program, který však občas zkomplikovalo špatné počasí. Na slzy děti čas neměly. „Mně se ani domů nechce, je to tady lepší,“ usmíval se Marián Danihel z Vápenné. „Mně se tady líbí všechno, hlavně výlety. S rodiči nikam moc nejezdím,“ řekl Jiří Smyčka, který nyní žije v azylovém domě.

O víkendu se děti s táborem rozloučily. Odvezly si diplomy a vysvědčení. „Jsou moc šikovní. Jedni krásně kreslí, jiní zpívají nebo tančí, pomáhají ostatním. Chci, aby všichni měli památku,“ vysvětlila vedoucí tábora.