Na čem v současnosti v Bílé Vodě pracujete?
Dokončujeme velký přeshraniční česko-polský projekt. V rámci něho jsme opravovali střechu a podkroví muzea. V půdním prostoru vznikl nádherný sál. Součástí projektu byla v budově za úřadem stavba chlebové pece. Teď máme před sebou výběrové řízení na jevištní techniku a budeme mít „hotovo“. Pak nás čeká ta horší část, vyúčtování.
V tomto čase (na konci ledna, pozn. red.) bych normálně asi chystal masopust, ale ten letos pravděpodobně nebude. Podali jsme žádost na ministerstvo pro místní rozvoj na opravu místních komunikací. Dám dopracovat projektovou dokumentaci na zabezpečení vody na Kameničce. Když je sucho, mívá problém s vodou. Byť uplynulý rok i letošní zima dává mírnou naději, že by to mohlo být lepší, je lepší být připraven. A potom řešíme běžnou agendu, práce je hodně, nenudíme se.

Bílá Voda - piaristický klášter.
Jak se žije v Bílé Vodě? Pojďte na návštěvu

Oprava střechy a půdního prostoru v budově muzea je po stavební stránce hotová. K čemu by měl nově vzniklý prostor sloužit?
Na krátkodobé výstavy, školení, semináře. Daly by se v něm dělat i klubové koncerty. Využití může být rozmanité. Větší prostor jsme potřebovali. Jedna už využitá je, funguje v ní dětská skupina.

Měla Bílá Voda dosud kulturní dům nebo sál?
Měli jsme sál nad hospodou. Jednota chtěla dát hospodu na začátku 90. let obci, vedení obce to tehdy odmítlo, tak ji koupil člověk, který z části takzvaného pekla a šatny udělal byt. Zůstal jen velký sál. Navíc budovu řešil statik, prohýbal se v ní strop a hrozilo nebezpečí zřícení.
Pak jsme měli malý prostor na hasičské zbrojnici. Když v něm bylo padesát lidí, bylo narváno po okraj. Nic většího jsme neměli.

Hostiárna Unita v Bílé Vodě u Javorníka
Republikový unikát. Hostie z Bílé Vody míří do kostelů v celém Česku

Proč jste se rozhodli postavit chlebovou pec?
Nic nespojuje tak dobře jako jídlo. Fungování zdejší komunity se hodně zlepšuje, hodně udělal masopust. Pokud chceme lidi v dědině přitáhnout k sobě, přes jídlo je to optimální. Při těchto aktivitách se lidé sejdou, něco se udělá, sní, vypije. Pec jsme přihlásili do dotačního programu Nadace Via. Byli jsme vybráni, kolem pece budeme vytvářet venkovní prostor, zahradu budeme upravovat tu do nějakého konceptu. Mělo by to být poučné i pro děti. Domlouval jsem se se zahradní architektkou, má to být edukativní komunitní centrum se vším všudy.

Jak se v nové peci peče? Zaznamenal jsem, že jste v ní jako první nepekli chleba, ale maso…
Peče se v ní dobře. Pamatuji si ještě jako malý kluk, když stařenka na Valachách pekla frgály a tak. Pro mě toto bylo první setkání s chlebovou pecí. Osahal jsem si ji, něco se nám připálilo, ale hlavně jsme potřebovali vědět, jak se chová. Dnes vím, že se budu delší dobu učit, ale chtěl bych se tomu věnovat. Už mě kontaktují lidé, jestli by mohli přijet a péct, až situace dovolí.

V Bílé Vodě pořádáte festival klasické hudby. Proč? Na obec, která má 320 obyvatel, je taková aktivita docela úkaz.
Bílá Voda nebyla vždy takto malá. V 18. století byla významným centrem kultury a vzdělání. Působil zde páter Brosmann, který je neprávem opomíjen. Spolu s Vaňhalem, který byl také piarista a hudebník, je jeden z největších hudebních skladatelů piaristů, které jsem kdy slyšel. Jeho hudba je úžasná. Jeho litanie, které jsme nahrávali, jsou tak radostnou církevní hudbou, jakou jsem neslyšel. Co se dnes zpívá v kostelích, je spíš jako na pohřbu. Brosmannova hudba je plná života, naděje, entuziasmu, je to v dobrém slova smyslu oslava Boha.
U zrodu festivalu stály dvě „matky zakladatelky“, obec se přidala o něco později. Myslím, že i u tak malé obce, jako je ta naše, je třeba navazovat na její historické kořeny. Navíc je to o určité kultivaci celého toho prostoru. Pořád se říká Bílá Voda, konec světa (on je to ve skutečnosti začátek), ale i v pohraničí žijí lidé, kteří mají nějaké zájmy, které se nesmrskávají na sledování televizních show. Zabývají se i něčím, co za to stojí.

Bílá Voda - chlebová pec.
Malá Evropa u polských hranic. Bílou Vodu může stmelit i chlebová pec

Když jsem říkal v práci, že jedu do Bílé Vody, říkala mi kolegyně, ať pozdravuji sestřičky. Byla velmi překvapená, že tu už žádné nejsou.
Sestry tu nejsou už skoro dvacet let. Tedy pomineme-li Institut Krista Velekněze, což je sekulární řád. Některé ženy tam mají sliby, ale chodí normálně v civilu. Není to klasická řehole.

Bílá Voda přitahuje řadu lidí, mezi nimi umělce. Čím to je?
Je to genius loci celého tohoto území. Má obrovskou sílu. Je neuvěřitelným způsobem poškozené. Náš biskup říkal: „Já když tu projíždím, jenom žehnám.“ Vnímal zápornou energii, která je tu z dob minulých. Bílá Voda, celý tento kraj, má neuvěřitelnou historii. Spisovatelka Kateřina Tučková sem přišla hlavně kvůli sestrám. Její knížka by snad mohla být hotová, když ji už třikrát přepsala, do toho porodila syna. Tento kraj má lidem co dát, pokud jsou vnímaví. Tajuplno Rychlebských hor má své kouzlo. Sice začínají být turisticky objevované stále víc, ale pořád se tu najdou místa, kde člověk celý den nikoho nepotká.