Okolo uvěznění a následné popravy šestnácti českých vlastenců dodnes panuje řada mýtů a nejasností. O bratrušovské tragédii vydal před několika týdny knihu historik Drahomír Polách. Odhalil, že se řada událostí tehdy mohla odehrát jinak, než se traduje.

Padlé uctili starostové i vojáci

Památku odbojářů na úterní pietě uctil Miroslav Adámek, starosta Šumperku, na jehož území k tragédii došlo. A také představitelé obcí, z nichž oběti pocházely. Přítomem byl například Radim Sršeň, starosta Dolních Studenék, kde žil Miroslav Jurka, Bohumír Kovář a František Kovář. Nejvíce obětí pocházelo z Troubelic a místní části Pískova, a sice Oldřich Dušek, Rudolf Otevřel, Jan Polák a Antonín Vlček. Z Pískova to byli Jaromír a Oldřich Spurní a Jan a Miloslav Vítkovi. Obec Troubelice reprezentoval starosta Michal Poštulka.

Akce se účastnili rovněž zástupci Parlamentu České republiky, Olomouckého kraje, armády nebo spolku Bratrušovských pátračů, který upravil místo, kde byli čeští vlastenci popraveni.

Spolek Pátrači po historii Bratrušova a okolí.
Pátrači po historii pátrají nejen v Bratrušově

„Úvodní slova přednesl starosta Šumperku. Předcházelo jim položení věnců a kytic k pomníku padlých, doprovázené chorálem Františka Kmocha v podání dechového orchestru Základní umělecké školy Šumperk. Pietní setkání pokračovalo proslovy dalších hostů a bylo zakončeno přednesem básně a skladby na klarinet studentů šumperského gymnázia Jakuba Závodného a Antonína Kouřila,“ popsal mluvčí města Šumperka Bohuslav Vondruška.

Tragédie? Mnoho věcí bylo zřejmě jinak

Bratrušovské tragédii se ve své poslední knize věnuje historik Drahomír Polách. Okolnosti celé kauzy byly popsány již dříve, Polách však při jejím opětovném zkoumání narazil na řadu nesrovnalostí. Mnohé události se jednoduše nemohly odehrát tak, jak byly dosud popisovány.

„Dodnes si ve spoustě věcí nejsem jistý. Nechávám to jako detektivku s otevřeným koncem,“ řekl historik Polách na uvedení své knihy v šumperské knihovně.

Odhalení pamětní desky nadporučíku četnictva Antonu Guhrovi, který byl ve Zlatých Horách zastřelen při nepokojích v roce 1920.
Zapomenutá tragédie: zastřelenému důstojníkovi odhalili pamětní desku

Květen 1945 byl pro řadu obyvatel českých zemí měsícem velké úlevy a radosti. Ne však pro rodinné příslušníky šestnácti Čechů ze Šumperska a Uničovska, kteří marně pátrali po svých příbuzných. Ti na konci války zmizeli ze šumperské robotárny, která byla v té době vězením gestapa. V úřadovně šumperského gestapa se sice našel přípis z 31. března 1945 o propuštění šestnácti zadržovaných, muži však nebyli k nalezení.

V prosinci 1945 byl v Liberci zadržen Wilhelm Prellberg, šéf šumperské pobočky gestapa. 14. ledna následujícího roku byl převezen do Šumperka, kde začal být vyšetřován. Záhy přiznal, že šestnáct nezvěstných mužů bylo popraveno na bratrušovské střelnici. Označil i místo za kulometným stavem, kde byli pohřbeni.

Gestapo zadržované označovalo jako Odbojovou skupinu Schwarzer. Pojmenována byla po jednom ze zatčených, Adolfovi Schwarzerovi z z Bludova.

Krádež nemohl provést sám

Dodnes se traduje, že skupina byla prozrazena při krádeži vojenského materiálu v autodílně Ernsta Burischka v Šumperku. Té se měl dopustit Miroslav Vítek původem z Pískova. Na vojenském automobilu odstaveném v dílně byly bedny s označením pancéřové pěsti a ruční granáty. Šlo však o léčku nastraženou gestapem. Jakmile Vítek 14. března 1945 v noci prolezil dírou v drátěném plotě a vylezl na korbu auta, byl dopaden. Následně měli být pozatýkáni i další členové skupiny.

Představení knihy Víta Lucuka v šumperské knihovně.
Historik vydal knihu plnou vzpomínek pamětníků

Podle Drahomíra Polácha je však tato verze událostí nesmyslná. „Vítek měl dělat celou akci sólově. Pancéřové pěsti byly docela těžké, dá se předpokládat, že se mu do batohu vlezly dvě nebo tři. Měl je z autodílny na dnešní ulici ČSA přenést až na ulici Krapkovu u Šenkesu. Je to nesmysl, protože by neměl žádné krytí,“ řekl na představení knihy její autor.

„Šumperk byl z 99 procent německý. Lidé, kteří by tuto krádež prováděli, nemohli vědět, jestli nenarazí na hlídku nebo nějaké Němce, kteří by je udali. Osobně si myslím, že ve skupině musel být nějaký zrádce, který ji prozradil. Rozhodně se ale události neodehrály tak, jak ji po válce při výsleších prezentovali příslušníci gestapa,“ dodal Drahomír Polách.

Za smrtí mohlo být prozrazení zrádce

Rozporů a nejasností ve vyšetřování zavraždění českých vlastenců nalezl historik celkem patnáct. Nikdy například nebylo zjištěno, z čeho vlastně byli čeští vlastenci gestapem obviněni. Polách také se také v knize zabývá otázkou, proč nebyla po exhumaci těl provedena soudní pitva nebo rozkrývá možný skutečný účel Prellbergova pobytu v Šumperku.

Rodný dům Lea Slezaka v Šumperku.
Znáte příběh domu Lea Slezaka? Z mlýna rodiště operní a filmové superstar

S tím může také souviset důvod, proč museli čeští vlastenci zemřít. Jeden ze zatčených František Langr mohl při svém zadržení poznat klíčového spolupracovníka nacistů.

„Stěžejní otázka, proč bylo šestnáct českých odbojářů na samém konci války zavražděno, v sobě skrývá odpověď, která nebyla v poválečném vyšetřování zodpovězena a téměř jistojistě již nebude vyřešena nikdy,“ píše autor v závěru své knihy.