Kulturní domy patří v Česku mezi typický obecní majetek, v Brníčku tomu tak téměř tři desetiletí nebylo. Obec byla nucena objekt vydat v devadesátých letech minulého století v restituci. „Kulturák“ se jí podařilo získat zpět do vlastnictví až loňském roce.

„Hned, jak jsme ho získali, jsme přistavili kontejnery a vše zevnitř vyklidili. Byl tam velký nepořádek. Bývalý majitel sem nejezdil, o objekt se nestaral, dovnitř lezl, kdo chtěl. Dnes je budova zchátralá a ve stavu hrubé stavby. Musí se obnovit veškeré sítě, elektřina, voda, odpady, vytápění. Rozvody nejsou funkční, nic neodpovídá platným normám. Důležité bude objekt zateplit, aby budoucí provozní náklady nebyly vysoké,“ popisuje starosta Brníčka Jiří Bartoš.

Přílet amerického bombardéru B-52 Stratofortress na letiště v Mošnově v září 2019
Nad Zábřežskem přeletí americký bombardér B-52

Obec budovu loni vydražila za 613 tisíc korun.

„Za tuto částku bychom neudělali ani základy na nový kulturák. Před dražbou jsme přizvali statika. Ten celou budovu prohlédl a sdělil, že není staticky ohrožena. Stavba nám také hyzdila střed obce. Proto jsme se rozhodli, že do dražby půjdeme,“ objasňuje starosta Bartoš.

Dokument o generálu Karlu Lukasovi

V sobotu 5. září se po letech velký sál kulturního domu do posledního místa zaplnil lidmi. V rámci akce na podporu jeho oživení se zde konala předpremiéra dokumentu o generálu Karlu Lukasovi. Ten se v místech kulturního domu roku 1897 narodil, jeho otec zde míval hospodu.

„Dokumentární film, který jsme natáčeli i tady v Brníčku, se rodil zvláštním způsobem. Nevím, zda je příjemné se na něj dívat. Vypráví o osudech muže, který celý život sloužil této zemi, aby se mu nakonec lidé pomstili tím nejodpornějším způsobem. Zavraždili ho, aby jej mohli okrást,“ řekl režisér snímku Jakub Tabery. Dokument premiérově odvysílá Česká televize koncem letošního října.

Absolvent zábřežského gymnázia Karel Lukas narukoval k armádě v říjnu 1915, pouhé čtyři měsíce po maturitě. Zanedlouho byl odvelen na ruskou frontu. Při první příležitosti přeběhl k Rusům a v srpnu 1917 vstoupil do československých legií. V těch působil i ve Francii.

Ve druhé polovině 30. let se podílel na budování československého opevnění. V roce 1939 působil v odbojové organizaci Obrana národa. Během druhé světové války se zapojil do bojů v severní Africe, v bitvě u El Alameinu ho zranila střepina z dělostřeleckého granátu.

Obviněn z velezrady

Do Československa se Karel Lukas vrátil v létě 1947. Po únoru 1948 byl označen za reakčního západního důstojníka a propuštěn z armády. Roku 1949 byl zatčen Státní bezpečností, obviněn z velezrady a uvězněn. Důvodem se stal luxusní vůz značky Packard, který si přivezl z USA, a také západní zboží. Byl obviněn, že ve voze pomohl k útěku brigádnímu generálu Aloisi Liškovi. Příslušníci tajné policie po jeho zatčení chodili pravidelně do jeho bytu a všechny věci rabovali. Jeho smrtí chtěla státní bezpečnost zahladit stopy po vykrádání.

Ilustrační foto.
Kam o víkendu? Na jarmark, za legionáři nebo na strašidelný zámek

2. května byl Lukas při jednom výslechu brutálně zmlácen šesti příslušníky Státní bezpečnosti. Vyšetřovatelé mu způsobili rozsáhlá zranění žaludku, ledvin i hlavy. Měl rozdrcenou patní kost, strhané nehty na nohou a rozbitá chodidla. Zranění, které utrpěl za druhé světové války, se otevřelo. Vězeňský lékař mu odmítl poskytnout pomoc a 19. května Lukas na následky zranění ve vězeňské nemocnici zemřel. Za jeho smrt nebyl po roce 1989 nikdo trestně stíhán.

„Ještě hluboko v osmdesátých letech, ale i v letech devadesát, devadesát dva, jsem prosil pamětníky, zda si mohu nahrávat jejich jejich vyprávění o Lukasovi. I začátkem devadesátých let mi to zakazovali. Lidé se jeho osudu opravdu báli,“ řekl na besedě po promítání dokumentu vojenský historik a spisovatel Eduard Stehlík. Osudu Karla Lukase věnoval řadu studií i svou dizertační práci.

Chtějí v kulturáku i tělocvičnu

Obec v letošním roce na kulturním domě buduje střechu. Kompletní rekonstrukce celého objektu vyjde podle předpokladů na třicet až čtyřicet milionů korun. Velkou většinu nákladů hodlá samospráva financovat z dotace, zbytek chce pokrýt dlouhodobým úvěrem.

„Budovu nechceme přestavovat a měnit její využití. Do roku 1990 se využívala jako kulturní dům, v tom chceme pokračovat. Zdejší škola navíc nemá tělocvičnu. Základem je rekonstruovat velký sál i s tělocvičnou, aby děti měly kde cvičit. Máme v obci několik sportovních spolků, zřídit zde chceme klubovnu pro důchodce či pro maminky s dětmi. Věřím, že budova bude využívána a bude sloužit jak pro základní školu, tak i širokou veřejnost. Takové zařízení dlouhá léta v obci chybí,“ uzavřel starosta Bartoš.