Jako aktivní hráč ledního hokeje si zahrál v mládežnických reprezentačních výběrech, v dorostenecké extralize vyhrál mistrovský titul s Třincem, okusil nejvyšší soutěž juniorů i prvoligové boje mezi muži. S Draky dvakrát postoupil do 1. ligy a nyní v Šumperku trénuje malé hokejisty.

A jakmile čas dovolí, šlápne do pedálů a sám, jen s kolem a brašnami, vyrazí do světa poznávat nejrůznější zajímavá místa.

„Nejsem ten typ cestovatele, který objíždí drahé hotely a proleží dovolenou na pláži, jsem zastáncem low cost cestování, při kterém se snažím užít si trochu dobrodružství a poznat co nejvíce zajímavých míst a lidí. Od roku 2009 cestujeme s manželkou přes Couch Surfing, což je taková celosvětová komunita, kdy si můžete domluvit ubytování u místních lidí a oni potom zase mohou přijet k vám. Je to super myšlenka, díky které nejenže ušetříte, ale zároveň máte možnost nahlédnout do života místních" vysvětluje úvodem Radomír Čížek.

„Jednou jsem takto u nás v Šumperku ubytoval chlápka z Hong Kongu, který přes naše město právě na kole cestoval z Londýna domů a pověděl mi o podobné komunitě lidí s názvem Warm Showers, která je určena výhradě pro lidi jezdící po světě na kole, já se zaregistroval i zde a čím víc lidí u mě přespalo, tím více mě lákalo zkusit si podobnou výpravu také. Cestování na kole mám ohromně rád, především protože si můžu užívat takové té svobody, že si jedete, kam chcete, během dne můžete vidět plno míst, k tomu nemusíte utrácet za pohonné hmoty, zkrátka jste sami svým pánem," pokračuje Radomír Čížek.

Takto od roku 2013 projel na kole Slovensko či Zakarpatskou Ukrajinu a loni zamířil na trip do Skotska, kde zvládl více jak tisíc kilometrů během dvanácti dní.

Po načerpání potřebných zkušeností absolvoval letos již o něco dobrodružnější výpravy – šestnáctidenní pouť napříč Balkánem z Atén do Budapešti a jeho zatím poslední akcí byla cesta po Rumunsku.

„Východní Evropa je pro mě dost přitažlivá, je to kousek. A pokud se stane něco neočekávaného, není problém dojet stopem nebo veřejnou dopravou zpátky domů. Navíc tam je levně a rád pozoruji život tamních obyčejných lidí, kteří tam především hospodaří na polích a obecně jsou k vám strašně milí. Ten život mi tam přijde takový pohodovější, prostě není tak komerční a stresující, jako třeba na Západě," vrací se vzpomínkami na svou zatím poslední cestu do Rumunska.
A právě ze země, kde v minulosti vládl tvrdou rukou komunistický diktátor Nicolae Ceausescu, si odnesl zajímavou zkušenost a s trochou nadsázky se tam stal takřka celebritou.

„Když jsem projížděl jedním menším městem, zastavila mě místní novinářka a pozvala mě tam na rozhovor do regionálních novin jako velkého cestovatele," směje Radomír Čížek, jenž má ze svých cest zážitků nespočet.

„Nejsilnějším cestovatelským zážitkem v životě byly pro mě dosud určitě dva treky v horách Vysokého Atlasu, kdy jsem nejprve vystoupal na 4167 metrů vysokou nejvyšší horu Djebel Toubkal a během druhého treku jsme s parťáky přespávali v berberských vesničkách v nadmořské výšce přes 2500 metrů, kde nechodí skoro žádní turisté, lidé bydlí v kamenných chýších a spí na dekách a život se tam podobá středověku. Byli jsme tam opravdové atrakce, hlavně pro děti, které se například bály i foťáku. Co se týká cestování na kole, je trochu těžší vybrat ten nejsilnější zážitek, určitě člověk rád vzpomíná na zajímavá místa, která viděl, ale také na situace, které vás opravdu dostanou do kolen a vy si v tu chvíli říkáte, jak dobře bych se teď měl na gauči v obýváku," vypráví šumperský cestovatel.

Jeden takový nepříjemný okamžik zažil právě tento rok na Balkáně, kdy se během několika hodin musel vyrovnat s drastickou změnou klimatických podmínek.

„Ač byl konec dubna, předposledního dne svého tripu, když jsem byl zrovna na severu Bosny, jsem se probudil a koukám, že venku sněží. Přitom dva dny zpět bylo na jihu 25 stupňů. Projížděl jsem na kole v dešti a ve sněhu po více než 1400 kilometrech v nohách. V okolí ale nebyla možnost jet na vlak, tak jsem holt musel navzdory počasí šlapat, abych stihl za dva dny autobus z Budapešti domů, na který už jsem měl jízdenky, byl to takový boj s časem. Ve Skotsku jsme zase jeli pět dní v kuse v dešti a větru a jak mé tělo prochladlo, jel jsem poslední tři v teplotách a ta jízda byla opravdu utrpením. Přesto jsem to nevzdal a dojel až do cíle," líčí některé ze svých historek Radomír Čížek, který již nyní spřádá v hlavě plány na další výpravy.

„Láká mě oblast Gruzie a Arménie nebo třeba Kazachstán, tady se budu asi trochu rozhodovat podle cen letenek. Určitě se ale hodlám brzy vrátit i do oblasti Balkánu, takže v blízkém budoucnu mám v plánu i trip napříč Makedonií, východem Albánie či Kosovem. Ale když si vezmu do ruky mapu, během minuty bych dokázal vytipovat třeba dalších dvacet destinací, kam bych se rád podíval. Svět je zkrátka moc velký a všude se dají najít zajímavá místa. Bude záležet na okolnostech, na rodině, časových možnostech i financích. Ale určitě bych chtěl podobné cesty podnikat minimálně jednou za rok, cyklocestování se pro mě stalo v podstatě takovou drogou," říká závěrem Radomír Čížek.

S nadšeným cestovatelem a sportovcem se můžete tento týden osobně setkat na besedě v šumperské Městské knihovně, kde bude ve středu 14. září od 18:30 hodin vyprávět o svých zážitcích z výpravy napříč Balkánem a s diváky se rád podělí o své zkušenosti.