Ten také akci zpovzdálí natáčel videokamerou, aby výsledek mohl předvést na závěrečném představení všech tříd dílny. Kdo z kolemjdoucích se zeptal, dostal vysvětlení, že anglická sochařka si tady připravuje formu pro nový odlitek. „Tak se nám Josef změnil ve vodníka,“ konstatoval jeden z tazatelů a vyfotil si dílo mobilem.

„Naším cílem je vzbudit zájem lidí a překonat vžitou lhostejnost. Prostředkem je socha, kterou už většina lidí přestala vnímat. Zajímalo nás také, jak budou lidé na náš zásah reagovat,“ řekl Juraj Benčík, když z blízké uličky sledoval akci studentů. Mohl být spokojen, protože někdo dokonce přivolal městskou policii a oznámil, že kdosi balí sochu do fólie a plpá na ni jakousi hmotu. V sobotu pak dívky uspořádaly u zakrytého Josefa anketu. Ptaly se lidí, zda vědí, kdo na podstavci stojí a co vykonal. Jen necelá pětina dotázaných věděla, o jakou osobnost jde. Ostatní hádali, že je to císař Franz Josef, nějaký císař, Schiller, Masaryk, nebo dokonce Napoleon. Jen deset procent lidí vědělo, že součástí plastiky je klobouk, téměř nikdo nevěděl nic o její historii a o tom, jak se do Šumperka dostala.

„Pouze jediný člověk nám řekl, že socha mocnáře by tu stát neměla, že máme dost jiných osobností, které by si tuto poctu zasloužily,“ řekl Benčík.
Týdenní setkání mladých amatérských divadelníků z Česka i Slovenska se koná v Šumperku každý rok. Letos mělo pět tříd věnovaných herecké práci s klasickým textem, divadlu poezie, hudebnímu divadlu, skrytému divadlu a pantomimě. Do Šumperka se sjelo sedmdesát seminaristů, úlohy lektorů se ujaly přední osobnosti českého a slovenského divadla.

„Prostory v divadle, na internátu, v parcích i dalších exteriérech města jsme nadšeni. Šumperk je malebné město a už dlouho je i jedním z našich spoluherců,“ řekla jedna z organizátorek akce Alena Crhová.