Z bílé dodávky nikdo nevychází. Trestanec ve vozidle zkolaboval.

„Vězeň dýchá, pouze omdlel, poskytuji první pomoc,“ ozývá se za pár okamžiků z vysílačky. K vozidlu míří lékař a za chvíli mizí figurant v poutech v útrobách nemocniční budovy.

„Velmi často bývají odsouzení epileptici a vypjatá situace v kombinaci se zdravotním problémem vyvolává záchvat,“ objasňuje smysl této cvičné zápletky ředitel mírovské věznice Roman Mišák.

Právě do legendární věznice se vydávám poznat další aspekty života zdejších obyvatel.

„Vaše občanské průkazy prosím. Máte s sebou diktafon, fotoaparát?“ zní zpoza neprůhledného skla, za kterým jen tuším pracovnici vězeňské služby.

Do skříňky si odkládám vše kromě pár pracovních nezbytností, následuje osobní kontrola a můžeme jít. Ačkoli touto uličkou mezi ostnatými dráty neprocházím poprvé v životě, dopadá na mě tísnivý pocit.

Vcházím totiž do nejtěžší věznice v Česku. Kromě toho, že si tu odsouzení odpykávají trest za nejzávažnější zločiny, nachází se na mírovském hradě i nemalé výrobní provozy. A já chci zjistit, jak fungují.

Elektromotory: náročné na zaučení

V hale stolařské dílny nás vítá hučení strojů. Jen v této místnosti se nachází NC stroj, formátovací pila a dvě olepovačky.

„Probíhá tu příprava podle řezných plánů. Vězni mají přesně rozkreslené, jak tabuli lamina rozřezat, aby zůstal co nejmenší prořez. Plány připraví odsouzení nahoře na počítači,“ popisuje zástupce ředitele Tomáš Keprt.

Nábytek tu vzniká od technického výkresu až po hotové kusy připravené k expedici. Většina skříní, které míjíme, je určena pro věznici v Ostravě, další budou sloužit na ministerstvu zdravotnictví. Jsou to právě státní instituce, které tvoří převážnou většinu odběratelů této dílny.

„Co se týče stolařské dílny, naše patří ke špičce. V okolí nenajdete srovnatelnou. I pracoviště výroby elektromotorů je podle výstupních kontrol výrobků na stejně vysoké úrovni jako mateřský závod v Mohelnici. Pro Siemens jsme velmi dobří partneři,“ říká Roman Mišák.

Srdce pracoviště výroby elektromotorů tvoří navíjárna. Ve dvousměnném provozu tu pracuje stovka vězňů, oproti stolařské dílně trojnásobek.

„Pracovník musí tyhle svazky nacpat do drážek. Vkládání je zodpovědná práce. Vinutí se nesmí podřít. Je to náročné na zaučení, někomu to trvá dva měsíce, jinému půl roku. Existuje spousta provedení motorů. Pokud pracovník vinutí vloží podle jiného technologického postupu, způsobí škodu pět, šest tisíc korun,“ poznamenává vedoucí výroby Jiří Ondrášek.

Za měsíc až 14 tisíc

Na zaučení mají vězni času dost. Průměrná délka trestu na Mírově činí dvanáct a půl roku. Oproti jiným zaměstnavatelům tak zdejší pracoviště netrápí fluktuace. Celkem ve věznici pracuje 230 lidí, tři pětiny z celkového počtu odsouzených. O tom, zda a na jakém úseku bude odsouzený pracovat, rozhoduje speciální komise.

Pracující vězni si za měsíc mohou vydělat až čtrnáct tisíc korun. Část z této sumy jde na úhradu nákladů pobytu ve věznici, za další peníze si mohou nakoupit v kantýně nebo hradit dluhy.

„Dluhy tady mají všichni. Soudy, advokáti, to vše se musí zaplatit,“ poznamenává Jiří Ondrášek. Nejnižší dluhy paradoxně mívají lidé odsouzení za vraždu, vyšší závazky pak lidé s majetkovými delikty.

Zaměstnávání má pro vězně i jiný než ekonomický přínos. Získávají pracovní návyky a dovednosti, nedopouští se ale třeba ani tolika kázeňských deliktů.

Profesní zkušenosti se dočasným obyvatelům hradu Mírov hodí po propuštění na svobodu.

„V některých případech šel vězeň po propuštění pracovat do Siemensu, několik jich šlo do zábřežského HDO, dalším jsem dával potvrzení pro práci se dřevem. Mám informace, že někteří pracovali ve stejném oboru jako tady a úspěšně,“ řekl Jiří Ondrášek.

Vězeňský úklid na Bouzově

Bouzov, o pár dní později. Na dohled od pohádkové dominanty obce se pohybuje s hráběmi parta šesti lidí ze sousedního hradu Mírova. Ačkoli pracují teprve hodinu a teplota se blíží nule, na pořádném kusu tříhektarového hradního parku už listí pohrabali do dlouhých hadů. Vysavač pak listí nabere na vlečku, která jej odveze k zetlení.

„Protože máme dlouhou otevřeno a pořádáme akce pro veřejnost i mimo sezonu, nemáme tolik času v parku uklízet. Velmi se nám hodí, když nám někdo přijde pomoci. Je to pro nás velký přínos, právě teď se totiž věnujeme přípravě prohlídek Kouzlo podzimu s loveckou tematikou,“ ocenila výpomoc vězňů z Mírova kastelánka hradu Bouzov Zuzana Šulcová.

Pomoc s údržbou parku patří mezi takzvané extramurální aktivity. Tedy takové, které se konají mimo věznici. Pro odsouzené jsou především přípravou na pobyt na svobodě, ale i motivací. Účelem je po letech strávených za mřížemi zvládnout život v civilním prostředí. Mírovská věznice se věnuje také aktivitám zaměřeným na dluhové poradenství či vzdělávání.

„Snažíme se, abychom člověka dokázali vrátit do běžného života, aby byl změněný. A práce je významným podílem. Člověk je schopen ve výkonu trestu pracovat, hradit si dluhy, na svobodu vychází v ideálním případě bez nich a je schopen si i něco našetřit. Aby odstartoval život po výkonu trestu, potřebuje finanční jistotu, práci a bydlení. A ideálně se mít kam vrátit,“ uzavírá Roman Mišák.