„Byli jsme velká rodina, sedm dětí. Maminka hrozně ráda pekla, na Vánoce nebo Velikonoce dělala spoustu druhů zákusků. Cukroví měla dobré a rozkřiklo se to. Ještě když chodila do práce, začala péct sousedům na svatby nebo pohřební hostiny. A trubičky šly nejvíce na odbyt,“ popisuje začátky podnikání Marie Chlupové její dcera Marie Ivanovičová, která nyní Cukrářství u Sněhové trubičky spoluvlastní a vede.
Když dostala výpověď v eternitce, byla volba Marie Chlupové logická. Ve svých devětačtyřiceti letech začala podnikat a péct trubičky. V nedalekém Šumperku si pořídila stánek na jedné z hlavních ulic. Minout jej nemohl nikdo, kdo z centra města mířil na vlak. Zákusky z Libiny se postupně stávaly pojmem.
„V soboty tam chodila prodávat. Naplňovalo ji to. Jak se ale výroba začala rozšiřovat, neměla už na to čas,“ říká Marie Ivanovičová.
Výroba trubiček je v cukrářském řemesle mistrovská práce. Jen příprava těsta zabere s nutnými technologickými pauzami celou směnu, pečení a plnění dutinek se odehrává až následující den.
„Musíte mít přesnou recepturu, těsto musí být pořádně propracované. Chvíli také trvá, než se naučíte trubičky namotávat,“ poznamenala vedoucí cukrářství.
V současnosti má Cukrářství u Sněhové trubičky ve stálém sortimentu okolo 45 druhů zákusků a třicet zaměstnanců. Ročně v domě na libinském náměstí napečou okolo milionu osmi set tisíc kusů zákusků.
„Trubičky se dříve prodávaly více, než teď. Je to logické, když děláme tolik druhů cukroví. Pořád jsou ale vyhlášené,“ uzavírá Marie Ivanovičová.
Regionální potraviny Olomouckého kraje 2017
Hovězí maso ve vlastní šťávě – Zemědělské družstvo Kokory
Niva extra – Mlékárna Otinoves
Zakysaná smetana – Zemědělské družstvo Senice na Hané
Potštátský chléb – Pekařství Fojtík
Trubička – Cukrářství u Sněhové trubičky
Jesenický mošt jablko černý rybíz – Richard Jašš
Rajčata Snack odrůda Angelle – Zemědělské družstvo Haňovice
Loštický šáteček – Blanka Poštulková
