Jedlý jeřáb vyšlechtili začátkem 19. století rolníci na lichtenštejnském panství v Ostružné.

Odtud se rozšířil do chladných a horských oblastí celé Evropy. Oproti ostatním ovocným stromům má velkou výhodu, plodí totiž i v nadmořských výškách nad sedm set metrů nad mořem.

V kuchyni původních obyvatel Jesenicka měl v široké využití: lidé z něj vyráběli pálenku či likéry, ale i marmelády či víno.

„Jeho plody jsou velice chutné a navíc velmi zdravé, protože mají větší podíl vitamínu C než citrony," řekla zástupkyně občanského sdružení Eberesche Bohumila Tinzová.

Sladkoplodý jeřáb z jesenické přírody téměř vymizel. V alejích u cest jej nahradila planá odrůda.

„Má velkou nevýhodu, není to dlouhověký strom. V padesáti letech je v podstatě už starý," vysvětlila Tinzová.

Letos na jaře nechalo sdružení naroubovat sto kusů podnoží.

Prvních padesát mladých stromků se do jesenické přírody vrátí ještě letos.

„Na podzim bychom chtěli vysadit alej podél cesty z Ostružné do Petříkova," odhaluje plány sdružení Tinzová.

Postupně chce nezisková organizace stromy vysazovat také na Šumpersku a Bruntálsku.

Sdružení, jehož název je odvozený od nářečního názvu jedlých jeřabin, chce v letošním roce zmapovat populaci tohoto stromu na Jesenicku. Chce vydat brožuru, kde budou uvedené výsledky průzkumu, mapka výskytu sladkoplodého jeřábu nebo fotografická dokumentace.

Zatím se potvrdila existenci tří stromů: v lokalitě Peklo mezi Jeseníkem a Lipovou, u hájenky v Nýznerově a ve Vojtovicích.

Sdružení chce získat spolupracovníky z řad školáků, lesníků nebo místních nadšenců, kteří by mu s vyhledáváním sladkoplodého jeřábu pomohli. Připravilo pro ně návod, jak poznat sladký jeřáb od planého.

Zájemci o spolupráci mohou kontaktovat Bohumilu Tinzovou prostřednictvím e-mailu b.tinzova@archives.cz nebo Radima Lokoče na adrese kontakt@ovocne-stezky.cz.