„Mírnou nervozitu cítím, ale více se těším. Myslím, že se vrátím jiný. Pokud živý, tak určitě lepší,“ řekl s úsměvem předseda Brontosaurů.
Tomáš Hradil se k cestě odhodlával dlouho. Teď podle něj nazrál čas. „Deset let pracuji v neziskovém sektoru, a to většinou od rána do večera, bez dovolených. Cítím, že si potřebuji srovnat myšlenky i osobní život,“ řekl Hradil, který se vydal severozápadoslezsko – santiagskou poutní cestou. Z Jesenicka je druhým, který se na pouť vydává. Předstihl jej Jiří Kubica, archeolog Vlastivědného muzea Jesenicka. Ten absolvoval cestu z Francie v délce tisíc kilometrů.

Hradil se na cestu vydal jako pravý poutník. Jde sám, jen se svými myšlenkami. S sebou si toho bere co nejméně. Do cíle by měl dorazit koncem listopadu. „Žízní snad trpět nebudu, hladem možná ano. Trochu se toho obávám, ale cestu beru jako poutník. Někdo mě přijme, někdo vyhodí,“ pokrčil rameny. Jesenický poutník prozradil, že na cestu se vydává ze symbolických důvodů. I proto vyráží od božích muk, která dobrovolníci věnují památce zaniklých osad na Jesenicku. „Je to pokus o smíření s minulostí a třeba můj počin přinese Jesenicku požehnání,“ řekl Hradil. „Vím, že to zní divně, ale věřím, že má smysl věnovat úsilí, nepohodlí a snad i nebezpečí tomuto kraji. Jdu za všechny dobré lidi, za jejich práci, život a samozřejmě za Hnutí Brontosaurus,“ dodal Hradil. S sebou kromě základního vybavení odnáší i prosby přátel a lidí, kteří se na něj obrátili a požádali jej, aby je přinesl do poutního místa a pomodlil se za ně.