„Ještě ráno cestou do práce jsme se díval a komíny stály. Teď už je z nich jenom hromada cihel a suti. Je neuvěřitelné, jak rychle šly ty komíny k zemi," konstatoval Václav Komínek, který v úterý 16. srpna odpoledne sledoval z ulice 28. října dírou ve zdi počínání stavebních dělníků.
V tu dobu už ze druhého z komínů, které pamatují ještě éru původních majitelů – podnikatelské rodiny Brassů, zbýval jen asi pětimetrový pahýl.
Všude kolem už ležela jen suť, kterou postupně dělníci odklízejí.
Demolice zchátralé části bývalé textilky má skončit v závěru září.
„Na místě zůstane uložená pouze část recyklátů," řekla Jana Lukáčová, předsedkyně představenstva firmy Perla netkaný textil, které budovy patří.
Dlouhodobě problematické místo
Demolici nevyužívaných objektů přivítalo vedení Zábřehu.
„Dlouhodobě šlo o problematické místo, kde se scházeli bezdomovci, rizikem bylo i nebezpečí požárů, krádeží či zranění," sdělil zábřežský starosta František John.
Jaké bude další využití pozemků, zatím není jasné.
„Prozatím se pouze uklidí a zůstanou tak, jak jsou," dodala Jana Lukáčová.
Možnosti dalšího využití omezuje územní plán města.
Kvůli problematickému dopravnímu napojení zde zapovídá umístění výrobních prostor nebo marketu.
Z historie Perly Zábřeh
V roce 1856 zřídil v Zábřehu Julius Lensen barvírnu příze. Jako první ve městě použil parní stroj. Společníkem firmy se stává Wilhelm Brass pocházející z rodiny barvíře z německého Rheydtu.
V roce 1870 po smrti Julia Lensena získal Wilhelm Brass i druhou polovinu podniku a pustil se do rozšiřování výroby.
Roku 1878 nechal vedle barvírny postavit i přádelnu. V letech 1883 až 1889 k ní připojil ještě tři další. Počet zaměstnanců vzrostl téměř na patnáct set.
Od 70. let 19. století ve firmě pracovali i Brassovi synové a název se změnil na Wilhelm Brass und Söhne.
V roce 1876 se stal provozním ředitelem nejstarší syn Wilhelma Brasse Otto, který také o rok později založil v Zábřehu německou spořitelnu. Od roku 1883 byl společníkem zábřežské slévárny a strojírny E. Lederer a spol. a od roku 1894 společníkem Schmeisserovy přádelny v Hrabové.
close
info
Zdroj: Archiv Milana Kratochvíla
zoom_in
Textilka v Zábřehu na historickém snímku. Autor: Archiv Milana Kratochvíla
V roce 1897 převzal vedení celého podniku po otcově smrti nejmladší syn Wilhelma Brasse Hermann. Podnik postupně až do své smrti v roce 1938 rozšiřoval. Zasloužil se také o postavení evangelického kostela u zábřežských kasáren. Byl známý jako velký germanizátor a zakladatel německých škol v okolí.
Za druhé světové války přešla Brassova firma na zbrojní výrobu. Rodina proto byla hned po konci války v roce 1945 vysídlena do Německa.
Podnik spadal nejprve pod národní podnik Spojené české a slovenské bavlnářské závody Utex v Ústí nad Orlicí. Od roku 1949 byl součástí národního podniku Vigona Svitavy.
V roce 1953 přešla textilka pod podnik Perla, který sídlil nejprve v České Třebové a později v Ústí nad Orlicí.
V padesátých a šedesátých letech minulého století prošel závod rozsáhlou modernizací. Výrobní sortiment se z klasických přízí změnil na příze česané.
V sedmdesátých letech se z původní barvírny stala výrobna netkaného textilu.
Po Sametové revoluci v roce 1989 se Perla transformovala na akciovou společnost. Zvyšující se konkurence z Asie, převážně z Číny, znamenala pokles zakázek a postupné utlumování výroby.
V roce 2005 byl závod v Zábřehu definitivně uzavřen.
V roce 2014 zahájil bývalý majitel, firma Moravský zemský holding, demolici objektů. Práce se však v půli zastavily a zhruba rok hyzdily centrum Zábřehu polorozbořené ruiny připomínající scénu z válečného filmu.
