Vznikala jako společný projekt Charity Zábřeh, města Zábřeh a Okresního úřadu v Šumperku. Charita Zábřeh se stala provozovatelem denního centra pro seniory a lidi se zdravotním postižením a také garantem činnosti. Díky společnému úsilí mohl 9. 6. 1997 generální vikář olomoucké arcidiecéze Mons. Erich Pepřík slavnostně vysvětit a otevřít toto zařízení.

Domovinka měla původně pomáhat rodinám starajícím se o lidi, kteří nejsou schopní zcela zabezpečit svoje základní potřeby, a pomoci v době, kdy jsou ostatní členové rodiny v zaměstnání. Ještě než k naplňování tohoto záměru mohlo dojít, přišly v létě roku 1997 povodně a vše se o čtyři měsíce odložilo. Pracovníci Charity byli požádáni o spolupráci při přemisťování osob z penzionu v Hněvkově a z obcí Leština a Postřelmov. Na Domovinku jsme je dopravili promrzlé a v depresi. Některým z nich spadly domy doslova před očima. O nouzově ubytované bylo nutné se postarat.

V první fázi bylo na Domovince ubytováno 15 lidí, potom dlouhodobě 5 ošetřovatelsky velmi náročných pacientů. Tento stav trval až do listopadu, kdy bylo možné odstěhovat ubytované do náhradního bydlení nebo k jejich rodinám. Návrat k původnímu záměru nebyl lehký. Domovinka se v roce 1998 potýkala s nedostatkem zájmu. Idea projektu byla tehdy nová (dodnes je toto zařízení ojedinělým v rámci oblasti působnosti), chvíli trvalo, než se dostala do povědomí. Obrat přinesl rok 1999, kdy jsme poprvé zaznamenali převis poptávky. Tato situace trvá dodnes. Vpřípadě, že není volná kapacita, vedeme pořadník, v případě uvolnění místa oslovujeme žadatele dle potřebnosti. Zábřežští obyvatelé mají přednost.

Oproti původnímu záměru, kdy využití Domovinky mělo mít zaměření více „klubové“, se dnes staráme o klienty v těžším stadiu bezmocnosti. Z tohoto důvodu jsme se museli dovybavit a posílit personál. Jeho úkolem je vytvořit domácké prostředí, připravovat program, pomáhat při sebeobsluze, motivovat k aktivnímu prožívání dne. Uživatelé si sami mohou zvolit různé další služby. Zařízení otevírá své dveře praktikantům a studentům, neobejdeme se bez pomoci dobrovolníků, kteří pomáhají zpestřit terapie.

Nejenom záměr, ale i objekt prošel mnoha změnami. Původně se jednalo o rodinný domek. Po otevření Domovinky však investice do jeho vybavení neskončily. Ještě v roce 1998 byla díky přispění Výboru dobré vůle - Nadaci Olgy Havlové zakoupena plošina pro imobilní osoby. Následně byla opravena střecha a komín objektu, byla upravena zahrada. Vloni byla Domovinka zateplena, v tomto roce jsme také díky Nadaci Divoké husy, která zdvojnásobila výtěžek charitního plesu, pořídili pro klienty nová křesla. Na začátku roku 2007 jsme pro svoz klientů koupili dodávkové vozidlo. S přispěním z výtěžku Tříkrálové sbírky jsme zafinancovali také přestavbu auta pro lidi na vozíku.

Kapacita stacionáře je 13 klientů. Od otevření do současnosti nabídla Domovinka své služby celkem 63 klientům o věkovém průměru 78 let. Využitelnost kapacity byla loni 97 %. Dalších více než 300 lidí zařízení navštívilo při příležitosti konání různých kulturních a přednáškových akcí. Na tomto místě nemůžeme zapomenout poděkovat všem bývalým i současným zaměstnancům střediska, dobrovolníkům, partnerům projektu, sponzorům i dárcům. Bez jejich poctivé práce, pomoci či přičinění by Domovinka „dorůst“ a slavit nemohla. A co si popřát závěrem? Dalších úspěšných 10 let provozu, a když už někdo musí vyhledat naši pomoc, tak ať s její kvalitou a způsobem poskytnutí je spokojen!