Nejstarší kartička pochází ještě z dob rakousko-uherské monarchie, konkrétně z roku 1892. Nejnovější opustily tiskárnu teprve před pár měsíci.

„Někteří sběratelé nejnovější pohlednice nechtějí, ale podle mě je to škoda. Zobrazují současný stav a jednou budou mít svoji dokumentační hodnotu. Ve své době se třeba na mnoha pohlednicích objevoval Stalin, dnes je ale už problém je sehnat," říká nadšený sběratel.

Nakupuje hlavně na aukcích. „Chodí mi aukční katalogy třeba z Vídně nebo Mnichova. Protože Zábřeh byl městem s převážně německým obyvatelstvem, tak se tam pohlednice Zábřeha občas objevují," vysvětluje.

Unikáty, které by ve své kolekci ještě neměl, se ale objevují jen zřídka. Že by jeho sbírka byla kompletní, v to ale nevěří. Ví určitě o jedné pohlednici, kterou ještě nemá. „Je na ní zobrazeno položení základního kamene Brassovy továrny. Ta mi v aukci utekla," říká velký zábřežský patriot.

Za první republiky vycházelo pohlednic mnoho. Nejčastějším zobrazovaným motivem tehdy bylo horní náměstí s radnicí, Brassova továrna s rybníkem (pozdější Perla, pozn. red.) nebo budova dnešního gymnázia.

Dnes, s nástupem moderní techniky, vychází pohlednic jich podstatně méně. „Jedním z posledních, který je ještě dělal, je dnes už zesnulý akademický malíř Josef Lubič," popisuje nynější situaci Petr Šmíd.

Sám si ale nechal udělat své soukromé pohledy, které používá místo vizitek. Přestože je už věkem důchodce, stále se totiž věnuje svému povolání – čalounictví. Nový život už vdechnul i mnoha historickým kouskům ze zámků nebo muzeí.

Jeho rozsáhlá sbírka zaujala i vydavatele Petra Ševčíka ze Štítů. Výsledkem vzájemné spolupráce těchto dvou mužů spolu se zábřežskou historičkou Miloslavou Hoškovou je kniha Zábřeh na starých pohlednicích, která se před několika dny objevila na pultech knihkupectví v regionu.

Výběr z bohaté sbírky jim trval skoro rok a nabízí unikátní pohled na město a jeho proměny v průběhu času. „Město se za posledních zhruba sto let hodně změnilo. Třeba v ulici ČSA, kde jsou dnes paneláky, stávaly za první republiky obytné domy s obchody v přízemí. Sídlil zde třeba holič, řezník nebo kameník. Na místě dnešního stadionu rostly samé třešně, proto se ulice dodnes jmenuje Třešňová alej. Byla tam i obrovská plocha, na níž stávaly cirkusy," popisuje proměnu města Petr Šmíd.