Loštický rodák Armín Morgenstern se nakonec dostal do Ruska a bojoval později ve Svobodově armádě. Egon putoval samostatně a skončil v Litvě, kde žije dodnes. Kulaté jubileum oslavil v kruhu svých blízkých ve Vilniusu.

Poblahopřát mu vyrazili i členové loštického spolku Respekt a tolerance, který mapuje osudy Židů v tomto regionu. Vezli s sebou dary od příbuzných i loštického starosty Ctirada Lolka. Nechyběly mezi nimi ani tvarůžky, které oslavence obzvlášť potěšily, protože si na ně dodnes pamatuje z doby, kdy žil v Lošticích se svými sourozenci a rodiči.

„Egon Morgenstern byl poté, co se dostal do Litvy, zatčen a souzen sovětskou tajnou policií NKVD za údajnou špionáž. Poslali jej do gulagu zřízeného v mrazivé pustině za polárním kruhem. Naštěstí veškerá utrpení způsobená hladem, zimou, nemocemi a těžkou fyzickou prací přežil," přiblížil osudy oslavence Luděk Štipl z Respektu a tolerance.

„Stále vidím před sebou synagogu a tu ulici, ve které stála. Už nevím, jak se jmenovala, ale vidím ji. My jsme v synagoze bydleli," těmito slovy přivítal Egon Morgenstern návštěvu z Moravy ve svém bytě, kde bydlí s manželkou, s níž se oženil v roce 1969. Denně jim přicházejí pomáhat pečovatelky Židovské obce ve Vilniusu.

Nejstaršímu krajanovi žijícímu v Litvě pravidelně věnují pozornost i zástupci českého velvyslanectví. „Byla tu spousta lidí přát Egonovi k narozeninám, i velvyslanec, plno květů zde bylo. Vy jste ale první a jediní gratulanti z Čech," sdílela radost z návštěvy Pavlína Morgensternová.

Luděk Štipl předal oslavenci mimo jiné katalog k putovní výstavě Obyčejní lidé v neobyčejných časech, kterou sdružení připravilo. Její součástí je i příběh obou bratrů Morgensternových.

„Pan Morgenstern měl velkou radost, že se o něm v jeho domově učí žáci a studenti. Může tak být pomyslně zpátky v místech, po kterých stále teskní," dodal Luděk Štipl. Po válce se Egon Morgenstern snažil dostat zpět do vlasti, ale sovětské úřady mu to neumožnily.

Členové Respektu a tolerance ve snaze podrobněji zmapovat životní příběh Egona Morgensterna navštívili také soudní budovu ve Vilniusu a neblaze proslulou věznici Lukiškés, kde NKVD vyšetřovala a věznila Egona i tisíce dalších nevinných lidí. Byl mezi nimi ve stejné době například také budoucí izraelský prezident a nositel Nobelovy ceny míru Menachen Begin. Ten skončil v tomtéž gulagu jako Egon Morgenstern.

V roce 1992 zřídili v budově soudu Muzeum obětí genocidy. „Je dobře, že se z tohoto místa plného hrůzy připomínajícího zločiny gestapa a NKVD stalo muzeum. Když procházíte kobky, samotky, mučírny a popravčí komory, musíte myslet na ty tisíce nespravedlivě vězněných. Částečně vám docházejí ty hrůzy, které musel pan Egon a další vystát jen proto, že jejich místo narození nevyhovovalo žádnému diktátorskému režimu," podělila se o své dojmy Zdeňka Míčová.

„Křesťan, muslim nebo žid, všichni mají jednoho Boha. Zlo si dělají lidé sami, to pán Bůh nedělá!" komentoval svou životní pouť beze stopy nenávisti Egon Morgenstern.

Členové sdružení navštívili ve Vilniusu také Židovské muzeum, Centrum tolerance a další místa, která souvisejí s tématem nové putovní výstavy, kterou připravují na příští rok.

„Jsme rádi, že jsme se po letech korespondence a telefonování mohli s panem Egonem Morgensternem setkat osobně. Připadalo nám to, jako bychom se dotýkali historie, legendy, když uvážíme, že se narodil v době počátku první světové války, a když se zamyslíme nad tím, jakou cestu mu život připravil," svěřil se na závěr se svými dojmy ze setkání v Litvě Luděk Štipl.